Začalo to někdy ve druhé polovině devadesátých let, kdy jsem přijal své první místo obchodníka, který tráví 90% svého času v autě nebo u pracovního stolu s počítačem.
Váha mi začala nenápadně, avšak urputně stoupat, takže nyní mám při svých 184 cm výšky cca 105 kg živé váhy. Již po oslavách milénia jsem však začal postupně činit protiopatření. Nejvíc mě bavil běh, je to nenáročná aktivita jak na finance, tak i na prostor. Protože jsme tehdy bydleli v Brně-Řečkovicích, využíval jsem buď chodníčky na sídlišti, nebo jsem vyrážel do Zamilovaného hájku a to buď kopcovitě až k Lachemě anebo po rovině jen kolem louky. Avšak výsledek - přibral jsem čtyři kila..
Po přestěhování do Třebíče jsem si k běhání přidal posilovnu, dostal jsem se tam však pouze jednou týdně, takže ani to na mě nebylo moc vidět. V roce 2004 jsem si koupil po dlouhé době nové trekkingové kolo. A začalo šťastné období výjezdů do terénů v okolí města, kdy se mi podařilo v kombinaci s pěším výletem do Irska shodit těsně pod 100 kg.
V roce 2007 se nám narodil druhý syn a já jako správný dvojnásobný tatínek opět přibral někam ke 107 kg. Zajel jsem si však systém, který se snažím udržovat dodnes a který mi alespoň zaručuje, že nepřibírám. Jde o 3 hodinové posilovny týdně, obden 30-40 minut běh v terénu nebo na oválu za naším domem a nepravidelně i výjezdy na kole.
Nyní mám opět +/- 105 kg něco málo svalů, ale i kdybych se rozkrájel, tak nezhubnu. To bych totiž musel omezit všechny svoje oblíbená jídla a pivo, které si občas dám. A byl by potom takový život stejně kvalitní ? Mám několik známých, kteří si jedí ještě nad moje poměry, váží při mé výšce do 75 kg a stěžují si, že nepřiberou.. Někdo to bude nazývat alibismem, ale já tvrdím, že genetika je prevít. Každý nutriční terapeut či obezitolog by byl ze mě asi nešťastný, ale já myslím, že pokud bych svůj metabolismus rozkolísal víc než je zdrávo, přineslo by to víc škody, než užitku!¨
Nemůžu přece bojovat proti sobě.. Pokusím se zvednout fyzickou zátěž, ale nešahejte mi na jídlo... :)
