Milí stávkující, děkujeme!

Nevyjely tramvaje, vlaky, trolejbusy a život se přesto nezhroutil. Proč? Protože to jde i jinak.

Na chudém venkově, kde jakákoliv revolta hrozí ztrátou pracovního místa si nemůžeme dovolit takový luxus, jako je stávka v dopravě. Přesto hodnotit, i když  jen z "doslechu", lze.

Po přečtení dostupných reportáží čtenář chtě nechtě dojde najednou k poznání, že:

- existují i jiné druhy veřejné dopravy

- kolo je fajn alternativa

- pěšky se dá dojít i tam, kam by to nečekal

- náhradní doprava za vlak je dostatečná

- kdo nemusel, nevyjel automobilem, zřejmě to tak může dělat i v jiné dny

- probíhá běžný provoz

- lidé se na sebe usmívají

- trafikanti na železničních nádražích pláčou

Hlavní výstup je však jiný. Mě osobně to vůbec netěší, ale zaměstnanci v jednom druhu (především drážní) dopravy sami upozorňují na to, že to jde i bez nich. Podobná stávka v 90.-tých letech vedla k velkému odlivu pravidelných cestujících na úkor tehdy vznikajících autobusových společností a podobný vývoj lze čekat i teď.

Každopádně ale děkuji všem stávkujícím, že ostatním uvolnili prostor k životu a že ukázali, že to jde i bez nich.

Jen si nejsem jistý, že zrovna tohle bylo hlavním cílem celé akce.