V tváří tvář hrozící "krizi", která nás má údajně očistit a zbavit všech nadbytečných bazénů, vil, automobilů a nadměrné spotřeby si čím dál víc uvědomuji, že to co mě vždy na světě učinilo nejvíc šťastným bylo finančně málo náročné.
Opatství - CashelAleš Kratina
V roce 2004 jsme s ženou zanechali našeho (tehdy jediného) tříletého syna napospas šťastným babičkám a nasedli společně do letadla společnosti "Aer lingus" aby nás doneslo na věčně zelený ostrov - Irsko. V předvečer našeho odletu jsem seděl na návrší blízko našeho domu, dýchal vlahý červencový vzduch, sledoval zapadající slunce, které červeně osvětlovalo třebíčské domy a ulice ležící pode mnou a přemýšlel co nás čeká...
Již přílet na Dublinské letiště nás nenechal na pochybách o tom, že zde prší často. Zmokli jsme jak při nastupování do autobusu, tak při hledání našeho hostelu. Menší cihlové domy, barevně natřené dveře a vzduch nasáklý mořem mě naplňovaly nostalgickou atmosférou. Jako bych našel něco, co jsem dávno ztratil. Druhý den jsme procházeli hlavní město Irska, ale víc jsme se těšili, že vyrazíme na venkov. Za dopravu jsme zvolili dálkové autobusy a byla to dobrá volba. Byl jsem moc překvapený tím, že zde jezdí jedna státní společnost a to dokonce spolehlivěji než velké soukromé společnosti v Česku.
Navečer jsme dorazili do Cashel. Stan jsme postavili v kempu na dohled od starého opatství. V průvodci jsem se dočetl, že vzniklo téměř ve stejné době jako třebíčský klášter, přišlo mi to úžasné. Opět zapadalo slunce, já se svojí milovanou ženou seděl na bílém kameni klášterní zdi, koukal na zelenou nádheru okolo a nastavoval tvář vlhkému vzduchu. Čínská polévka, která se spolu s bílým toastovým chlebem a burákovým máslem stala naším každodenním průvodcem hřála příjemně v žaludku, když jsem usínal podruhé pod irskými hvězdami.
Ranní prohlídka hradu a blízkého hřbitova rychle utekla a my mířili, opět autobusem, na Cork. Rozpálené zdi a spousta lidí v ulicích nás moc neuchvátily a proto se vyrazilo do Tralee. Nejvíc se mi líbilo místní nádraží, které jsem překřtil na "nejzápadnější železniční nádraží v Evropě" (bůhví, jestli je to pravda). Spát jsme šli do místního kempu, který nebyl už nebyl (ani trochu) tak romantický jako předchozí noc. Pořád jsme se ale drželi ve slušném finančním limitu.
Když jsme další den přijeli do Dingle Town na poloostrově Dingle ještě jsem netušil, že budeme mít trochu problém s místními autobusy, které jaksi nedodržovali jízdní řád. Šlapali jsme cestou na Slea Head a doufali, že někoho stopneme. Tehdy mě poprvé začali vadit všudypřítomné "zdi". Jdete po krajnici a přesto neustále ohrožujete svůj život. Nakonec se nám stop podařil - a šlo o dříve zamýšlený autobus, který nás vzal okolo Dingle Peninsula po silnici N86 zpět do Tralee.
Přes Limerick jsme následně zamířili k vrcholům našeho výletu. Cliffs of Moher mě naprosto uchvátily, masy Atlantického oceánu rozbíjející se někde v ohromné hlubině o neústupnou irskou zemi zaplnily moji suchozemskou duši nedozírným pocitem nicotnosti. Noc u penzionu v Doolinu, kde nás nechali přespat jsem nemohl usnout a přemýšlel nad masou vody, která by se mohla přihnat od nedalekého přístavu :)
Plavba na Aranské ostrovy (nejprve Inisheer, kde jsme se zasekli kvůli opětovnému nedodržování jízdních řádů, které jsme od té doby začali vnímat pouze informativně) mě vytvořila vír v žaludku a proto jsem byl rád, když jsem zase stanul na pevné zemi ostrova Inishmore. Bohužel se spustil prudký déšt a po nákupu v supermarketu Spar jsme se vydali hledat kemp, který měl podle průvodce ležet někde za Kilronanem. Nakonec stál trochu dál, v tom dešti jsme ale byli vděčni, když jsme si na zeleném trávníků ostrova u zdi (jak jinak) postavili náš čím dál zamokřený příbytek. Pak však déšť ustal a my vylezli na blízký vrch s věžovitou stavbou. Odcházející přeháňka vytvořila magickou scenérii provazců deště nad průlivem směrem k Irské pevnině. Popadal jsem dech a cítil život v každém atomu svého těla.
Cesta zpátky do Dublinu již tak úžasná nebyla. Škaredý a hlavně přeplněný kemp v Galway, kde zbylo místo jen u čističky odpadních vod a zdlouhavá jízda autobusem. Snad jen přerušení cesty v Athlone, kde jsme poprvé a naposled spali v B and B a kde jsem doplnil zásoby kofeinu díky na pokoji přístupné instantní kávě bylo parádní.
Když jsme čekali na letadlo v odletové hale příjemně malého Dublinského terminálu už s 20 centy v kapse, jen jsem doufal, že jsme neztratili letenky a že na nás doma čekají babičkovské řízky.
Zápis z cesty po Irsku asi není moc velká exotika také díky tisicům mladých lidí z Česka, co v této krásné zemi pracují, avšak pro mě to byl velmi intenzivní zážitek díky (krátké) délce návštěvy.
Cena: cca 4000,- Kč za dvě zpáteční letenky na ostrovy (low-cost aerolinky byly u nás v plenkách) a ostatní výdaje dohromady do 10 000,- Kč + mých 10 kg živé váhy :)
Moc se těším, až se na zelený ostrov podívám znovu.
