Odposlechy panů Janouška a Béma opět poodhalily patologické nastavení životních hodnot různých lobbyistů a některých politiků.
Co chtít od osobností, které si zvykli na určitý životní standard a mají v rukou moc poodklonit finanční toky v miliónových hodnotách, do telefonů mluví v kódech a hrají si na elitu, kterou ve skutečnosti nejsou?
Otázka životního standardu je věc relativní. Rozvádějící se manželka známého hokejisty požaduje platby na dceru ve výši sto tisíc korun, aby ji mohla posílat do krasobruslení. Pan Dohnal si nechává platit pronájem bytu ve výši sedmdesát tisíc měsíčně. Pan Bém nosí na ruce hodinky za dvě stě tisíc korun. O nákupních cenách luxusních automobilů nemluvě. A asi to není jen otázka životního standardu, ale i životního stylu. Vymetání různých dýchánků s rádobyspolečenskou smetánkou je v těchto kruzích nutné, s podmínkou, že musíte ukázat ty drahé hodinky, nebo boty od Hugo Bosse.
Jsem pravicově smýšlející člověk, výše uvedené věci lidem nezávidím, pokud se vypracovali svojí pílí, šikovností, férovým přístupem. Vadí mi jen, že v lidé typu Janoušek a Bém se budou těžko požitků těžko vzdávat a udělají vše proto, aby si tento životní standard či styl udrželi napojením na veřejné peníze.
Jsou to chytrolíni, kterým jsou jakékoliv mravní zásady ukradené. Můžeme takové typy osobností vůbec soudit? Každý jsme nějak nastavený, podléháme různým okolnostem, sebestřednosti, egoismu, chamtivosti. Za každým z nás je bohatá historie a mnohé bude soudit až ta nejvyšší spravedlnost.
V každém případě bychom se ale měli typy jako jsou pan Janoušek a Bém pokusit odstavit od veřejných zdrojů, jinak se budou podobné kauzy objevovat pravidelně.
