Útok v Uherském Brodě je strašným vyústěním. Pravděpodobně jde o dlouhodobou frustraci člověka, který asi nebyl psychicky úplně v pořádku. Je ale za selháním systému skutečně systém samotný?
Investice do psychiatrických nemocnic a hlavně do ambulantní péče naprosto neodpovídají aktuálním potřebám společnosti. Společnosti ve které roste rozvodovost, počet sebevražd, závislosti. Fešácká kardiologie, chirurgie nebo pavilóny urgentní péče jsou politicky daleko vděčnější než opravy a výstavba psychiatrických zařízení. Nejsem si jistý, zda v posledních 40 letech vůbec kdy vzniklo zbrusu nové zařízení takového typu.
Mnohé budovy jsou dispozičně ve stavu, které odpovídá devatenáctému století.
Moderní technologie do tohoto oboru pronikají pomalu, počet ambulantních psychiatrů pravděpodobně neodpovídá potřebám, erudovaných psychologů je málo a návštěva těch dobrých často znamená sáhnout hluboko do peněženky.
Když je nemocná duše, je to stejné, jako když dostanete rakovinu tělesného orgánu. Jenomže většina společnosti to tak nebere, takže psychiatričtí pacienti či klienti žijí se stigmatem a často se nedoberou potřebné pomoci.
Finance jsou určitě problém a měly by se řešit. Společně s odvahou soudců k dočasným omezováním osobní svobody.
Sám jsem se jako úředník několikrát potkal s evidentně duševně nevyrovnanými jedinci. V tomto ohledu skutečně nevíte dne ani hodiny, kdo vtrhne někdo do vaší kanceláře, aby si vybil svoje stesky.
Poslední zasedání zastupitelstva města, ve kterém trávím podstatnou část času, toho pro mě bylo důkazem.
Jsme v tom všichni a jednoduché řešení neexistuje.
