Toliko řečený Avatar

Akční / Dobrodružný / Sci-Fi / Thriller  USA / Velká Británie, 2009, 162 min Režie: James Cameron Hrají: Sam Worthington, Zoe Saldana, Sigourney Weaver, Michelle Rodriguez, Giovanni Ribisi, Joel Moore, Wes Studi, Laz Alonso, CCH Pounder, Stephen Lang, Dileep Rao, James Pitt, Amy Clover, Peter Mensah, Matt Gerald

Tuhle recenzi píšu, dokud ještě mám všechny vzpomínky na Avatara živé. Dne 20. 2. 2010 jsem se vrátil z kina, kde jsem shlédl toliko opěvovaný film. Nemyslím, že je nutné jakkoli zmiňovat příběh: zkrátka lidé jsou hamižní, chtějí zničit něco, co jim nepatří pouze pro pár „cenných“ papírů. Mariňák, který má pomoci armádě s diplomatickými styky se zamiluje do dívky zdejšího kmene a vše se náhle komplikuje. Stejně tak si myslím, že není ani tolik nutné zmiňovat všechny zajímavosti, které snímek doprovázejí. Zaměřím se pouze na čistě subjektivní názor, tedy na něco, u čehož by se žádný recenzent neměl držet celý text, ale já to zkrátka udělat chci a musím.

Avatar je úžasný – podle všeho nemám oční vadu, která by mi bránila užít si nezapomenutelný zážitek z nejočekávanějšího filmu roku. Pro někoho může být závěr trochu klišé, pro mne ne. Nejde o božstvo jako takové, ale film znázorňuje dvě stránky lidské bytosti. Jednak onu ohavnost, které jsme schopni. Jsme schopni sáhnout na lidský život, aniž bychom předtím poznali, čím skutečně je. A na druhou stranu ukazuje sílu lidského ducha, neporazitelnost odhodlání a spojení přírody a člověka. Ostatně všechny přírodní scenérie ve filmu jsou úžasné a vy když vycházíte z kina a na nebi svítí měsíc, nedokážete myslet na to, co si dáte k večeři. Pohlédnete na nebe, mraky prosvítá luna všech básníků a vy skutečně, více než kdy dřív, cítíte ono spojení s přírodou. To silné pouto, které vás váže s celým světem. S půdou, po níž kráčíte. S oblohou, kterou pozorujete.

Někteří říkají, že Avatar není nic moc. Nechci jim brát jejich názory, ani je přesvědčovat o opaku, ale možná nepochopili podstatu, která ve filmu je. Možná nejsou s přírodou tak silně spojeny. Možná že, když jdou do lesa, neslyší nepropustné ticho, necítí život kolem, nevnímají jak pulzující každým kořenem a muškou. Stačí se jen zastavit a naslouchat. Pozorovat život a učit se. Zjistit, že s přírodou se dá žít také v symbióze přesně tak, jak nás to učí staré národy. Ony měly pravdu. Ony se ztotožnily s „Matkou“, s Gaiou, která je všude kolem nás – kam jen oko pohlédne, kam jen lidský sluch doslechne, kam až naše prsty dokáží cítit a ještě mnohem dál.

Avatar je krásný film v mnoha směrech. Při některých scénách máte slzy na krajíčku. Při každém lidském útoku si vzpomenete na války a na hrůznosti, jichž jsme schopni. Nevím, jak bez 3D, ale s ním je zkrátka excelentní. Stejně jako výkon všech herců. Stejně jako námět, připomínající mi pohádku „Poslední deštný prales“, s níž má Avatar mnohé společné.

Avatar není jen o příběhu, není pouze o efektech, je v podstatě skutečnosti, kterou v něm nacházíš. Je o všem, s čím se díky němu můžeš ztotožnit. Je o vzpomínkách a zkušenostech, které s ním máš společné. Je o realitě, od níž je tak blízko vzdálen. Je o našich nejtajnějších snech, přáních, vizích, představách. Je o nás samotných, o našich srdcích a skutcích.

Věřte mi, když říkám, že až z kina vyjdete, neuvidíte svět takový, jakým se zdál být, než jste do kinosálu vešli. Svět kolem se stane obsáhlejším, pestřejším a vašemu nitru mnohem bližší. Rád bych nějak napsal, jak se právě cítím, ale nejde to, nevím jak. Snad je to pouze mým rozčarováním, ale jestli existuje slovo, které vystihuje vše, čím film je, řekněte mi ho. Ale dost pochybuji, že se v našem jakémkoli lidském jazyce vyskytuje slovo, které by film obsáhlo.

A pamatujte, lidský genom je pln potenciálu daleko přesahujícím možnosti našeho chápání a vědění, ale pokud otevřeme oči, podíváme se ven, uvěříme věcem, které tak docela nedávají smysl, možná nalezneme sami sebe a to je přeci nejdůležitější, ne? Nalézt své místo na světě a v životě. Nalézt cosi…nalézt sebe a víru ve své neomezené schopnosti.

A tak to snad teď pouze dokončím. Avatar je plný emocí, dokonalosti, geniality a skvostu. Skvostu, který se třpytí jako briliant. Je to…asi jako když se zamilujete. Tehdy také cítíte spojení, které vás k tomu člověku váže. Vnímáte, každým nervovým zakončením cítíte, že nikdy nebudete zcela šťastni, pokud s tím člověkem nebudete. Že jediné, co si přejete, je s tou nádhernou dívkou stárnout a pomoci jí překlenout všechny strasti. A přestože hledáte nějaké chyby, které by vás zbavili toho úžasného pocitu omámení, čím více na ní těch chyb nalézáte, tím více jste ztracen, neboť o to více jste do ní zamilovaní. O to více se jí nechcete vzdát. O to více pro ni uděláte cokoli. A bez ohledu na to, jak daleko od sebe jste, chcete ji držet v náručí, cítit její vůni, dotýkat se jejího těla. Avatar je přesně takový. Takové emoce máte. Chce se vám plakat, když od vás ta dívka odchází, byť pouze na pár dní? Pak jste ztraceni, pohlceni neskutečně silnými emocemi, které ve vás vibrují a otřásají vámi.

http://romankrasa.webnode.cz/filmy/akcni-scifi/avatar/