Jedna z věcí, kterou po určité době strávené v cizině pozorujete, je to, že některé věci co byste v ČR nedokázali říct nahlas, tak tady to uděláte. Někomu to může připadat tvrdé, ale tady opravdu ten život je jiný, i když…
sam v milionovem davu no a co...
V zemi našeho narození často nevyjadřujeme svoje pocity, názory, bojíme se, aby si pak o nás někdo něco zlého nemyslel, aby se necítil uražen, aby….(whatever)
Takže spousta lidí není skoro celý život říct nahlas co si vlastně myslí, mávne rukou, jde na pivo, zapálí si cigáro, mručí, luští si křížovku….(whatever)
Často totiž předstíráme, že nám něco vyhovuje a nebo jsme toleratní, ale teprve pokud jste vystaveni tomu, že se za den musíte vyrovnat s tolika novými podněty jako průměrný občan českého maloměsta za padesát let. Zméní vás to!
Nejde to, fakt to nejde. Sorry. Přestanete se bát říkat věci nahlas, pojmenovávat je vlastními slovy, ale mnohem tvrději, než byste činili v ČR. Stejně tak na vás působí věčné vzdychání různých lidí si stale stěžují. Víte, že prostě nemáte čas na blbosti, rozhodujete se mnohem rychleji, než byste to možná dělali doma. Důvod je hlavně ten, že tady je to úplně o něčem jiném.
Není to, ani horší, ani lepší než v ČR. Je to jen o něčem jiném….
Těžko vysvětlit komukoliv, kdo si to nevyzkoušel, ale zkusím. Víte ono je vlastně úplně jedno, jestli ráno vstáváte a ženete čekat na 177, abyste se dostali na metro na Skalku a pak jeli třeba, na Dejvickou. Je jedno zda tohle zažíváte s autobusem D7, jedoucím na Canary Wharf, je to jedno. Stejně tam taky přesednete na metro a pak ženete třeba na London Bridge, místo na Floru. Je to jedno, jen je tu víc lidí, větší chaos, různý barvy kůže (což po pár dnech naprosto nevnímáte) ….je to tu úplně stejný. Je jedno jestli večer čumíte na Channel 4, nebo na Primu. Je to jedno, mlíko tu maj stejný, je jinak balený, ale je to mlíko. Jídla je tu kupa, jen je líp balený, je to všecko levnější, kvalitnější a větší výběr, ale jinak je jedno jestli lezete do Waitrose, nebo do Alberta. Vejtah taky jezdí jen nahoru dolu, je jedno, jestli tady, nebo v Praze. Je to všecko jedno…
Není to nic divnýho, angličtina pokud s ní mluvíte jako já 21 let vám nepřijde cizí, je to jedno jestli slyšite dvě baby v metro vykládat si o tom, že je sere šéf česky, nebo anglicky. Je to jedno. A je jedno zda jdete pro novej oblek do Debenhams na Oxford St., nebo někde do Paladia. Je jasný, že tady to bude levnější….
Všecko je stejný a vlastně jiný! Jenže po case je vše tak jiný, až je to pro vás stejný. Jo tady staví bus, tady je škola…jo dobýt Oyster card…
Je to jedno! Je jedno jestli jste sami někde v milioný Praze, nebo sedmilionovým Londýně, je to jedno….
No co, reklamy na kečup vypadaj na bilboardu všude stejně a štastnej pojištenec se tam taky tváří stejně….je to jedno…..
Je to všední, i ty památky…..”next stejšn Westminstr”….no a co, přestupní stanice, jezdí tam denně….a stejně to tam znáte….
Není to žádná deprese, ani zklamání, jen vám prostě začne to, co je pro někoho úžasný dobrodružství připadat všední….no jo, tak přejdu Tower Bridge….
Je to úplně normální, nic divnýho, vše je stejný, je jedno jestli chodíte s nezájmem okolo orloje, nebo Big Bena…
Je to to stejný, jo za chvíli mi jede loď domů….jo ty mrakodrapy na Canary Wharf mě pořád baví, ale I je znám nazpaměť….jo tady vystoupím sejdu po schodech, projdu pod One Canada Square….projdu na Cabot Place…je to stejný…
Tohle celý si uvědomíte ve chvíli, kdy stojíte před Victoria Station a čekáte na kolegu, který si šel koupit měsíčenku do Readingu…
Je to stejný…
Jen toho davu je všude mnohem víc, ale ….je to stejný…
Otupíte, přestante to město okolo sebe řešit, ráno si vezmete automaticky z rukou rozdavače novin CITY A.M. a přečtete si co se zas děje v ekonomice….sice vám ty lidi na Jubilee do toho strkaj, ale máte to lepší, než ten typek s FT co to nemůže, ani rozložit…máte puštěnou muziku v ajfounu, tak jako ten zbytek co buď taky poslouchá, čte si noviny, nebo kindly, ipady…(whatever)….je to stejný, jen tady vše je nějak tak ….no prostě v Praze nemá půlka vagónu Amazon kindle a nečte si na něm knížky, nebo nehraje hry na ipadu….
Ale jinak je to stejný. Jen víte, že v Praze byste žmoulali v ruce Lidovky, nebo DNES, nebo v čtvrtek Reflex…tady je to jiný tady jsou noviny zadarmo a válej se na každým kroku, Evening Standard je často tlustší, než DNES a je zadarmo, stejně jako to všecky další zadarmo čeho sou plný stojany, ale to není jak v Praze 10 stránek, tohle jsou plnobarevný velký noviny….ale je to jedno….
Stejně to pak necháte na sedačce a jedou dál, pak to někdo ve Stratfordu z toho vagónu uklidí, nebo bude jezdit ještě dlouho….je to jedno….
Vše je stejný, ale presto jiný. Vy v tom žijete. Vy tom musíte žít a přežít. Vy v tom musíte bejt schopný nějak fungovat. Vy v tom vlastně taky ku*va bejt I schopný bejt šťastný…. Je to jeden velkej chaos, vy jste jeho součástí nenávidíte ho, ale zároveň ho milujete, je vám jedno, stejně jako vás štve…žijete V TOM! TADY!
Změnili jste se, víte to. Nebudete stejný, víte to. Něco se změnilo nejen okolo vás, ale i ve vás. Něco je jinak. A vy to víte…
Užili jste si samotu uprostřed miliónového davu. Jste teď jeho součástí. Víte, že pokud tu chcete dál žít nic jinýho vám nezbejvá. Ceníte si soukromí, víc než si kdo umí představit. Mít něco kde lze na chvíli zaparkovat je uprostřed milónovýho davu luxus, který….potřebujete….
