- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Byla tak tichá, že jsem ji téměř přeslechl. Mockrát jsem pak chtěl ticho přerušit a pak mě to došlo. Ticho je vzácnost. Drahokam vsazený do hluku a chaosu. Ticho je privilegium.
Kráčím známými místy a jako tenkrát, i nyní, si uvědomuji jejich ticho. Jen teď jej vnímám jinak. Ticho může být symbolické, ale i hrozivé.
Dívám se na ty obří kovové lodě. Jsou tu a tiše stojí. Ten počet je zvláštní. Nikdy jsem tohle neviděl. Ne, že bych tu neviděl hodně lodí pohromadě, některé byly mnohem větší, ale tohle je jinak.
Nemohu však porušit ticho a tak budu ignorovat, že znám vlajky na stěžních. Kdysi jsem o vnitřním kanálu už psal. A tak jako tenkrát i dnes vím, že ty lodě jsou symbolika.
Nevím proč tu jsou. Vím vlastně jen jediné. Už nevěřím v naivitu. Kdysi jsem nahlédl do jednoho starého společenstva. První co nám nováčkům bylo řečeno – jsme společenství propojených sobě rovných.
V té době jsem hodně mluvil a nerozuměl tichu. Nechápal jsem, že obsah slov není co říkají, ale co v nich není. Pochopil jsem to až později.
Svou chybu jsem multiplikoval mimo společenstvo. Nevšimnouc si, podobně Dorotka, že už nejsme v Kansasu.
Okolo mě je nyní ticho. Zítra, až se probudím se znovu zajdu podívat na ty kovové lodě znovu. Budeme spolu vést tichou řeč.
Budu se na ně dívat a snažit se vidět to, co vidět není. Vím, že najdu odpověď na tenhle rébus. Tuhle hru hrajeme už dlouho.
Okolo mě bude pulzovat metropole v rámci poklidného víkendového rytmu. Nad hlavou občas zaduní velké či malé proudové motory. Z řeky se ozve zvuk člunů, vodních taxi a výletních lodí. Lidský ruch bude vytvářet zvláštní kakofonii hlasů a klapání podpatků a podrážek. Mezitím se budou motat červené autobusy, auta a občas zaduní nadzemní dráha. Vše se bude někam sunout a přesouvat.
Ohlédnu se přes rameno a vidím lodě stále stát. Neptám se jich na odpověď. Znám ji. Přijely za čarodějem.
London, 21 November 2014
Další články autora |