Umění ticha

Byly doby, kdy jsem tichu nerozuměl. Ticho je vzácnost. Je všude okolo nás, ale je tak zvláštně nedostupné. Byly doby, kdy jsem psal, abych něco sdělil.  V tom jsem uslyšel onu tichou otázku; proč?

Byla tak tichá, že jsem ji téměř přeslechl. Mockrát jsem pak chtěl ticho přerušit a pak mě to došlo. Ticho je vzácnost. Drahokam vsazený do hluku a chaosu. Ticho je privilegium.

Kráčím známými místy a jako tenkrát, i nyní, si uvědomuji jejich ticho. Jen teď jej vnímám jinak. Ticho může být symbolické, ale i hrozivé.

Dívám se na ty obří kovové lodě. Jsou tu a tiše stojí. Ten počet je zvláštní. Nikdy jsem tohle neviděl. Ne, že bych tu neviděl hodně lodí pohromadě, některé byly mnohem větší, ale tohle je jinak.

Nemohu však porušit ticho a tak budu ignorovat, že znám vlajky na stěžních. Kdysi jsem o vnitřním kanálu už psal. A tak jako tenkrát i dnes vím, že ty lodě jsou symbolika.

Nevím proč tu jsou. Vím vlastně jen jediné. Už nevěřím v naivitu. Kdysi jsem nahlédl do jednoho starého společenstva. První co nám nováčkům bylo řečeno – jsme společenství propojených sobě rovných.

V té době jsem hodně mluvil a nerozuměl tichu. Nechápal jsem, že obsah slov není co říkají, ale co v nich není. Pochopil jsem to až později.

Svou chybu jsem multiplikoval mimo společenstvo. Nevšimnouc si, podobně Dorotka, že už nejsme v Kansasu. 

Okolo mě je nyní ticho. Zítra, až se probudím se znovu zajdu podívat na ty kovové lodě znovu. Budeme spolu vést tichou řeč. 

Budu se na ně dívat a snažit se vidět to, co vidět není. Vím, že najdu odpověď na tenhle rébus. Tuhle hru hrajeme už dlouho.

Okolo mě bude pulzovat metropole v rámci poklidného víkendového rytmu. Nad hlavou občas zaduní velké či malé proudové motory. Z řeky se ozve zvuk člunů, vodních taxi a výletních lodí. Lidský ruch bude vytvářet zvláštní kakofonii hlasů a klapání podpatků a podrážek. Mezitím se budou motat červené autobusy, auta a občas zaduní nadzemní dráha. Vše se bude někam sunout a přesouvat.

Ohlédnu se přes rameno a vidím lodě stále stát. Neptám se jich na odpověď. Znám ji. Přijely za čarodějem.

London, 21 November 2014

Autor: Jiří Krám | sobota 22.11.2014 13:34 | karma článku: 6,92 | přečteno: 447x
  • Další články autora

Jiří Krám

Jeden jestřáb mnoho vran rozhání

24.5.2013 v 10:00 | Karma: 24,16

Jiří Krám

Vystoupit z komfortní zóny

22.5.2013 v 10:00 | Karma: 15,20

Jiří Krám

Historie umění ve třech barvách

16.4.2013 v 10:00 | Karma: 10,11