Svět předtím

Londýn je jako obrovská učebnice historie. Pokud se mu naučíte naslouchat, dozvíte se často mnohem víc, než byste kdy vyčetli z jakékoliv knihy. Čím déle zde žijete, tím víc vás do sebe Londýn začíná vtahovat. Stáváte se jeho součástí, začínáte chápat souvislosti a jeho tajemství. A často s překvapením zjišťujete, že ten zdánlivě zmizelý svět je stále součástí toho našeho, jen trochu jinak…

stačilo necelých padesát let a místo vody jsou mrakodrapy...

Jaký byl svět tenkrát? Tuhle otázku si začínáte klást čím dál častěji. Díváte se kolem sebe a na každém kroku potkáváte stavby a technické artefakty, jež "mluví". Vypovídají o světě jež tu byl. Dnes už nejsou takové jako v době svého vzniku, ale to je jedno. Díváte se na ně a začínáte tušit souvislosti. Začíná se pomalu dávat dohromady skládačka života před vámi. Před naší dobou, před internetem, počítači, mobilními telefony, televizí, dopravními letadly, supermarkety…apod.
Svět jež měl jiná pravidla. Svět jež vypadal a fungoval zcela jinak, než ten náš a přitom mnohé je stále stejné dodnes, jen to děláme trochu jinak. Nevím přesně čím to je. Možná tady prostě nestačili, jako komunisti u nás, ten starý svět zbourat a nahradit modernou. Tady vlastně stále žijete někde ve dvacátém, někdy v devatenáctém a někdy dokonce v osmnáctém století.
Stojíte v místech, která pokud si odmyslíte auta, semafory a billboardy vypadají stejně, jako předtím. Jen teď například plavební kanál nepřekypuje dopravním ruchem, ale naopak je z něj tiché kotviště jež působí jako idylické jezero uprostřed obytné zástavby. Jaké to tu asi bylo před padesáti, sto, dvě stě lety?
Tušíte, že jiné, ale přesto stejné. Obří ocelová vrata uzavírala a otevírala cestu pro lodi dovnitř a ven. Na fotkách vidíte, jak to tu vypadalo dříve. Pomalu se začíná dávat dohromady obraz, jak to tu vypadlo předtím. A začínáte si uvědomovat to, že náš moderní svět je tu jen krátce, pár let. Ten svět předtím tu byl mnohem déle. Jak moc daleko, ale je od toho dnešního? Co je vlastně tak jiné? Kam se poděly obří parníky, které denně vozily zboží a lidi z celého impéria? Kde je vlastně bývalé impérium vládnoucí po stovky let světu?
Stojíte na místech, která byla srdcem britského impéria. Největšího impéria v moderních dějinách. Impéria jež bylo symbolem pokroku, inovací a myšlenek jež změnily tvář moderního světa. Kam se vlastně to impérium podělo? Často to vypadá tak, že se jakoby jen jakoby stáhlo na tenhle ostrov, který po staletí vládl světu. Co je jinak? Kam se poděla britská moc a síla?
Kam se ztratil svět předtím? A co když vlastně nikdy ten svět předtím neskončil? Jen se rozměnil v našem moderním světě. Kde ho přikryly reklamy, dopravní ruch a změna nájemníků. Něco se tady stalo. Je to jako kdyby se ten starý svět dostal do bodu, kdy nemohl přežít, tak se stáhl. Možná to bylo dáno dvěma světovými válkami, které odpravily milióny lidí, jež by ten svět předtím jinak zalidňovali a žili v něm své životy v poklidu a míru jako my dnes.
Možná bychom se všichni narodili do jiného světa. Možná by to byl ten svět předtím v němž bychom žili, aniž bychom měli vše co nám přinesly dvě světové války, technologie a memento jakých hrůz je schopen člověk. Zkušenosti jež formovaly svět předtím, který se „zahanbeně“ propadl sám do sebe. A jak odchází na věčnost jeho příslušníci, odchází i tento svět. Zůstává však stále přítomen a ještě mnoho desítek, možná stovek let přetrvá jeho odkaz. Sice budou jedna za druhou shazovány neperspektivní domy, bloky, čtvrti a technická zařízení, které bude nahrazovat naše současná moderna.
Píšu tento blog a dívám se oknem na blikající maják na rozsvícené střeše One Canada Square, vedle svítí mrakodrapy Citibank, Barclays, Bank of America, HSBC....září do šedivé, studené londýnské tmy a vypovídají o světě dneška. Světě, který roste do výšky a do hloubky. Kde v podzemí vznikají obří nákupní centra propojená se zbytkem Londýna uzly rychlé městské dopravy, kde si lidé čtou elektronické knihy, poslouchají hudbu v kapesních přehrávačích a platí bezhotovostně v terminálech. Svět dneška je o rychlosti a pohodlí, stejně jako byl i ten předtím. Jen rychlost a pohodlí znamenaly něco jiného.
Svět předtím nezanikl, jen se stal součástí našeho světa, nebo možná my jsme se stali součástí toho světa předtím, kdo ví...