Celý život je nám vysvětlováno, kdo máme být. Náš život plyne jako odraz očekávání jiných. V tom principu pak plujeme životem na vlnách vytvořených někým jiným.
Občas zkusíme z loďky přeskočit na jinou. Někdy se to podaří, jindy v potu tváře z posledních sil doplaveme ke břehu. Ten často vypadá rajsky a tak nevnímáme vzdálené temné zavrčení od temého lesa. Slunce, nebo jak se říká v maorštině - vlasatý muž, svítí. Naším cílem je, aby tomu tak bylo i nadále. A tak muž znovu a znovu stojí sám. A uvědomuje si sílu kmene.
Haka je prastará síla, která dříme v každém z nás. Má jiná slova v každé řeči a jiné pozici. Význam je však stejný. Chceme, aby zítra znovu vyšlo slunce. Zvláštni, jak si Evropané přestali vážit slunce. Stačí se jen zastavit a vzpomenout si, co vám přejí indičtí kolegové k narozeninám - “mnoho štastných návratů dne”.
Evropa je zničená mýtem práva na vše. Jenže, svět takhle nefunguje. Každý den je boj a je jedno, jak vysoko v hierachii stojíme. Naopak čím výš, tím rafinovanější útoky zažíváme. Proto symbolika slunce je na místě. Kolektiv musí být především účinný. Pokud je neefektivní, jaký po té mám smysl. A pokud něco smysl nemá, je to nesmysl.
Haka spojuje - vytváří jeden cíl. Je tvrdý, nelítostný. Svět není jednoduchý, je tvrdý. Dokáže být krásný. Tak jako samuraj psal Haiku před bitvou dívaje se na západ slunce, dnešní samuraj vidí stejné slunce v něž věří. A přestože není opásán katanou a dnešní boje se hrají v oblecích je dobré - pokud v sobě najde primitivismus - základ.
Haka říká “Ka mate, ka mate! Ka ora, ka ora!” je to smrt, je to život. Je to bojový pokřík před bitvou. Ta je symbolická, stejně jako “scrum” v rugby, když se hráči zaklesnou do toho obřího kola, které připomíná nějakého zvláštního živočicha. Ten jakoby ožije, když se začnou přetahovat o ten šišatý míč, který někdo vhodí pod ně.
Tohle je zvláštní svět, kde pravidla jsou, ale omezují krutost. Rugby je odrazem světa, který se zdál zanikl. Jenže, stačí zapnout ITV a podívat, že ti vousatí muži neohroženě se řítící proti hoře protivníků ještě existují. Fotbalisti jsou celebrity a když sledujete fotbal, když nebudete mít štěstí budete sledovat nudu, kdy si pár milionářů takticky kopá balón, aby se ve zbývajícím čase moc neunavili.
Rugby je jiné. Kdo má míč je terč, není možné si jen tak “čutat”. Tohle je bitva. Fyzická i psychická. Haka dodává odvahu. Stát proti Haka a slyšet ten pokřik je jistě zajímavé. Znovu to však ukazuje sílu - sílu ticha a klidu. Haka může být tichá, protože je v každém muži, který vnitřně při pohledu na nepřítele řve “Ka mate, ka mate! Ka ora, ka ora!”
Ano, bude bojovat, protože boj je pocta, která mu byla Bohem slunce dána. Bojuje pro něj a za něj, aby ochránil svoji vesnici, je to jeho povinnost. “A, upane! ka upane!” jeden krok kupředu, jeden krok kupředu. “A, upane, ka upane, whiti te ra!” jeden krok kupředu, další…a slunce zazáří.
Je jedno jaké je století. Je jedno, kdo jsme. Je jedno, jak vypadáme. Je jedno, jaké jsme narodnosti. Tohle je bojový pokřík, bojový tanec. Ano, budeme bojovat. Boj je čest. Boj je odměna. Boj je smysl. Smyslem života bojovníka je boj. A jak kdysi pravil sám velký Miyamoto Musahi “samuraj je nástroj boje, když nebojuje, není pro něj využítí.”
Haka je pokřik, který budí prádávné nastavení. Haka je kontrast ke žvanícím politikům obavajícím se - čehokoliv. Haka je vzkaz všem chytrákům co jen žvaní a žvaní. Svět nebyl vybudován o tom, mít se rádi, ale o tom přežít. Někdy je to dost tvrdé. Jenže podobně jako Haka, pokud se nepostavíme zlu - vyhraje.
