A taková prostě je. Ta naše Anglie. Jen k tomu musíme ještě přidat větrná. A ve dnech jako ten dnešní na dotaz rodičů co je novýho, odpovídáte venku je hnusně. Čím zároveň odpovídáte i na další dotaz, co pak to budete dělat o víkendu. Když je totiž hnusně, nikam se vám nechce. Jste totiž proufoukaný a my plešatý obzvlášt, díky cestám z práce a do práce.
pinterest.com
Ještě, že díky tomu, že jsem IT Consultant můžou občas dělat něco z domova. Takže, místo toho jít v dešti do práce a mačkat se v open space v kanclu s jinejma, občas můžu říct, že budu pracovat z domova. Třeba včera jsem bastlil nějakou mobilní aplikaci v HTML5 co ji budu přes REST API připojovat na data ze Salesforce.com, což je ten CRM systém, co se na něj specializuju a vlastně i důvod proč jsem tady v UK.
Co vám budu povídat, nic jinýho prostě neumím a především mě nic jinýho, než IT nebaví. Ani, vlastně nevím proč píšu tenhle blog, asi protože jsem našel na Pinterest tenhle obrázek Stormtroopera, kterej mě přišel naprosto cool díky tomu co má v ruce. A tak se mi chtělo ho pověsit v Česku na web. Říkal jsem si, že vlastně vyjadřuje vše, co dneska chci říct. Je to vlastně jedno, přestal jsem totiž naprosto sledovat, co se děje v český politice. Čím dál víc - asi to bude počtem těch ledovejch deštů co mi tu furt padaj na hlavu a toho ledovýho nechutnýho větru co se prohání po celým Londýně, tak mě vlastně nějak nezbejvá čas nic číst.
Mám teď rychlej internet na bytě a tak kecám s rodičema po skypu s videem, čím je ukojena moje touha slyšeti a používati češtinu. Což byl předtím vlastně jedinej důvod proč jsem lezl na blogy a do všech možnej diskusích. Teď je to nějaký jiný. Včera, když jsem se válel s Macbookem na kanapi na iTunes střídavě poslouchal Kabáty a Metallicu a měl otevřenej asi pět aplikací v nichž jsem upravoval kód. Najednou mě došlo, že mě je vlastně jedno jestli je to česky nebo anglicky. Je mi vlastně jedno jestli borci jsou z Teplic nebo ze San Francisca, paradoxně v Teplicích jsem nikdy nebyl a Kabát jsem narozdíl od těch druhejch nikdy neviděl.
Vůbec se mě nějak často stává to, že třeba - teď jak máme to SKY a tam běží těch asi 300 programů a já koukám často na ty co furt opakujou sitcomy, ale spíš ty klasický jako Allo, Allo anebo Blackadder, vůbec vlastně ani nevím, jaký to bylo předtím, když jsem na to koukal v Česku s titulkama. Teď se mě stávaj paradoxně uplně jiný věci, když třeba přijedu domů do ČR a zkusím zapnout televizi a teď tam jde nějakej film s českým dabingem. No řeknu vám, že Pattona jsem vydržel asi tak 10 minut. Ten českej dabing působí příšerně divně a slyšet Blackadder v českým znění, asi bych to nedal.
Něco se změnilo. Jo sem stále Čech, ale nějakej jinej. Asi je to tím deštěm, nevím. Asi jsem tady a vy tam. Teď, když jsem tohle napsal - jsem se mrknul do tmy z okna a na chvíli se zastavil. Jo já jsem tady a vy (ať už jste kdo chcete vážení i nevážení čtenáři) jste tam. Já vlastně ani nevím kdo to čte a asi mě to ani moc nezajímá, mám ten dojem, že tohle celý je o nějaký touze psát - třeba když je venku hnusně. (můžete hádat proč jsem vždycky nejvíc blogů psal během říjen - duben to je totiž to období, kdy v první fázi končí normální počasí a v tý druhý začíná. Sakra já se těším, už mě to nebaví, chci si zas vzít knížku a nebo klidně release notes z nový verze Salesforce.com a jít si lehnout v Brightonu na pláž. Jo chci jet nějakýmu tomu - jak tomu říkám - londýskýmu moři, jelikož všecko máme vlakem tak 45 minut. Prostě sednete na London Bridge na vlak - co vypadá spíš jak pražsjý metro a pak vás to vyplivne v Brigthonu, nebo Hastingsu a vy máte kolem tu obří vodu na níž se tak krásně kouká.
No snad už konečně bude jaro a místo vody z oblaků se bude možný jet mrknout na tu velkou vodu co na ni ten pohled tak uklidnuje. Ale jo každá doba má něco, ale prostě už chci jaro a to hodně. Dost bylo tmy, deště a studenýho větru.
--
Jo a jestli to nevíte, tak Douglas Adams by měl 11 svoje 61 narozeniny. A Google na něj vzpoměl tímhle Doodle, který mě hodně potěšilo, tak schválně copak tam všechno najdete za odkazy. A možná i tenhle článek je věnovanej pánovi, kterej mě naučil vidět svět jinak...
