Už delší dobu přemýšlím, jak zpracovat tohle téma, protože jedna z věcí, která je v Londýně naprosto skvělá je kvalita potravin. Rozhodně nejsem žádný gurmán a mé stravovací návyky v Praze byly příšerné, ale....
tohle stojí jen asi o 60 korun víc, než jít na menu do Mekáče v Praze...
To co zažívám tady přesvědčilo i takového neznalce jídla a všežrala, že ty litanie co pěla Laura Baranik v Lidovkách a Zdeněk Polreich v Ano šéfe na adresu českých supermarketů jsou opodstatněné. České supermarkety opravdu připomínají sklad zkažené zeleniny, ovoce a předražených totálně nezdravých věcí dovážených z celé Evropy, čím horších a dražších, tím lepší.
Asi by hodně lidí, když by prvě vstoupili do Waitrose, zažilo stejný kulturní šok já. Tohle není Albert, kde se válí upocené nezdravě vypadající kusy mnoho dní ležících ještě stále připomínajících něco jako (i když už ne barvou) rajče. Tady jsem si první den připadal, jak na výstavě jídla. Skoro se bojíte dotknout asi i v obavě, že to bude MEGA DRAHÝ.
Jenže, pak přijde šok číslo dvě! Vono to není dražší. Vono to často je levnější, než v Česku! Takže oblíbená výmluva, že v Česku nejde prodávat kvalitní zboží neplatí, protože tady je to levnější a kvalitnější.
Problém českých supermarketů je podle mě v tom, že se celý trh zaměřuje na dogma o českém spotřebiteli – ať je toho hodně, oni sežerou všecko, jen to sem z těch plantáží kdekoliv po světě lifrujte. Jenže tady v UK se nežerou brambory z Mexika, ale domácí. A v tom je celej fígl. Když půjdete do českýho obchodu, obrovská spousta žrádla se tahá z druhýho konce Evropy, jen protože supermarket má o 20 halířů vyšší marži.
Tady tenhle přístup nefunguje. Tady se jedí domácí potraviny, nikoliv to, co už je před koncem lhůty dovezené z celé Evropy, co strávilo pár dní cestováních bednách po dálnicích. Proto taky rajčata jsou ČERVENÁ a KRÁSNÁ. Šunka je ŠUNKA a vypadá CHUTNĚ na první pohled. STEAK je STEAK, a to maso i zabalený nevypadá odporně. Nikde nejsou regály plný věcí co tam prožili už mnoho osamělých nocí a začínající chytat zcela jinou barvu, například modré pomeranče, moc v Londýně nefrčí...
No a tím to nekončí! Páteří českého fastfood stravování je Mekáč. Tohle sice v Londýně najdete taky, ale rozhodně to není, nejlevnější a ani nejchutnější co se v daným místě nachází. Naopak existuje mnoho ZDRAVÝCH FAST FOODŮ, jo slyšíte dobře, kde se dá najít, rychleji, levněji, chutněji a zdravěji, než třeba v mekáči. A takových je po celým Londýně spousta. Ať jsou to Pret & Manger, ITSU, EAT...apod.
Narozdíl od českých stravoven tohoto typu, to není nezdravý, ale naopak se tam dá fakt kvalitně a rychle najíst hádejte čím – ČERSTVÝMA POTRAVINAMA. Celé to je asi dáno tím rozdílem, že v Česku z nějakého důvodu co není smažený a pokud možno s tunou hranolek, nebo poblemcaný tunou majonézy, není dostatečně FAST. V Londýně naopak si někdo uvědomil, že FAST je o rychlosti obsluhy a ne kompromis na jídle.
Takže běžnej pracovní oběd vypadá takto. Vyrazíte z kanclu do nějakého z místních zdravých fast foodů, ty jsou v City vždycky velmi blízko kanceláří a i různé neřetězcové fast foody, taky dělají rychlé a zdravé jídlo. Samozřejmě existují, tak jako všude, různé Fast Foody typu Best Chicken, kde se za oknem válí jako v KFC různé unavené kousky kuřete a tuna slabounkých hranolek, ovšem rozdíl je, že tam moc lidi z kanceláří nechodí.
Nicméně máte-li si vybrat, jestli budete baštit k obědu za £5.99 výborného lososa s rýží, omáčkou a čerstvou zeleninou, a zapijete to čerstvým džusem za za £1.50 Samozřejmě pokud si nedáte pití tam, to je to nejdražší, můžete si jít nakoupit levnější (ovšem nikterak nekvalitní) pití do Waitrose, Tesco, nebo Boots cestou do kanclu. Případně si můžete nakombinovat i vlasní menu a třeba si koupit jen salát za £2.49, není co řešit..
Ono je tady dáno i pracovním stylem. Tady neexistují různé „vymoženosti“ běžné v České Socialistické Republice. Žádné hodinové přestávky na oběd, kdy pak se vrátíte přežráni do kanclu, po zbaštění smaženýho sejra a zapití pivem, jste odpoledne schopni tak leda spát na klávesnicí. Tady to naopak funguje tak, že jídlo si většinou berete do kanclu a jíte buď v kuchyňce, nebo přímo u počítače. Na druhou stranu co v Londýně funguje je víkend. Tady se fakt respektuje, že v pátek se zavře tejden a o víkendu člověk relaxuje.
Možná je to dáno i tím, stravováním. Pravda je taková, že i když jsem tomu ze začátku nechtěl věřit, ty čerstvý potraviny jsou fakt lepší a v tý práci to není o těch klasických českých poobědových výpadcích, kdy jste sice pěkně pokecali, ale pracovní tempo pokeslo díky přežranosti o 60 procent, takže tam večer budete muset hnít o hodinu déle, abyste to vůbec dodělali...
No nic, každopádně musím poděkovat Lauře Baranik a Zdeňkovi Polreichovi za to, že díky jejích názorům mě donutili začít nad tím co jím myslet a když jsem tady potkal čerstvý a levný jídlo, pochopil....ono to vlastně nebylo moc těžký, stačí ochutnat....a začnete chápat proč Laura v pražských sámoškách nemůže najít OPRAVDU ČERSTVÉ věci na něž si tady zvykla.
Už to chápu taky....
