No to si pište! Je to jen o tom, jak se podá. Podobně jako motoristické magazíny. Zatímco Top Gear je o tom diváka nadchdnout, aby se těšil, co zas za Clarkson a spol vymyslí, české motoristické magazíny mají za úkol díváka znudit. Ve vzpomínaném Top Gear je to o akci. Clarkson je schopen „testovat“ Range Rovera tím, že jezdí v blátě a nechá po sobě střílet slepými náboji tank, anebo na střeše Škody Yeti nechá přistát vrtulník, po té, co se na zadním sedadle se nechal borec za jízdy tetovat. Český motoristický magazín je o něčem jiném.
bbc.co.uk
Na obrazovce se prohání anonymní řidič po okrskách a zvuku motoru, který není slyšet, čte moderátor do zvuku hudby z hotelových záchodků znuděným hlasem informace o objemu kurfu. Není se pak co divit, že české motoristické se nevysílají v hlavním čase a nemají aplaudující fanoušky. Podobné je to i s historií. Když moderátor na BBC popisuje bitvu, bude nadšeně pobíhat po poli, na němž bítva odehrála a dramatickými pohyby a zvýšeným hlasem ukazovat, kde stála nepřátelská armáda a přímo se vyžívá v popisu události. Podobný popis bude v českém historickém dokumentu vytvořen pomocí statických obrázků a do zvuků záchodové hudby bude moderátor uspávajícím hlasem číst naučený text a vrcholem akce bývá, když moderátor vyjde celý unavený schody.
Je těžké popsat, jaký je rozdíl mezi britskou a českou televizí. Jediné slovo, které to vystihuje nejlépe je akce. Zatímco české pořady o historii mají za úkol odradit od sledování každého komu není padesát a více, britské jsou určeny pro širší publikum. Mají za úkol z historie udělat show - a to se jim také daří. Proto moderátoři mají mnohem mladší publikum a stávají se z nich celebrity. Obecně také povědomí o historii vlastního národa je díky tomuto kobercovému bombardování BBC naučnými show mnohem vyšší.
Dobrým příkladem, jak se dá z historie udělat show, je Dr. Lucy Worsley, historička a spisovatelka, která dostala šanci na BBC prezentovat několik svých knih. Například o životě v žen průběhu století, nebo o době Prince Regenta. Přestože ta témata mohou znít nudně, Lucy z toho dokáže udělat takovou show, že to baví sledovat i mě jako chlapa, přestože dějiny odívání a interiérové designu mě dřív nechávaly naprosto chladným. Jenže, podobně třeba jako Dan Snow nadšeně pobíhá po palubě lodi v bouři a vysvětluje, jak vypadala bitva u Trafalgaru, dokáže Lucy stejně nadšeně pobíhat po palácích a zkoušet si šaty z 19 století a vzrušeným hlasem vysvětlovat, jak vypadal tehdejší život.
Celý trik je v tom, že historie je sexy. Stačí se jen podívat na oblibu Harryho Pottera, Pirátů z Karibiku a dalších. Jen místo fikce, se dá prezentovat skutečnost, pokud se však prezentuje se stejnou dynamikou a nadšením, jako akční film, udrží si pozornost díváka. Na tomto konceptu BBC staví své dokumenty. Narozdíl od České televize a spol. pochopili, že pokud mají obstát ve věku internetu, musí vyrábět pořady, co lidi budou bavit – ne nudit. Pokud by se od BBC inspirovaly, nemuselo by se stávat to, že mnozí čeští teenageři neznají historii vlastní země, přestože jsou schopni znát nazpaměť všechny díly Harry Pottera. Je opravdu rozdíl, když Lucy Worsley ve vaně nadšeně popisuje život v roce 1921, anebo když za zvuků hudby z hotelového záchodu, čte proplešlý pán z přehazovačkou monotoním hlasem dějiny kláštera...
