Londýnské cesty víry

Každý v něco věříme. Jen to každý dává jinak najevo. Někdo to skrývá, někdo se k tomu hrdě hlásí. Někdy však i bezvěrci jsou donuceni si uvědomit konečnost....

Naše vyspělá, uspěchaná, svými problémy zaslepená, společnost dávno zapoměla, že víra je součástí nás všech...

Často bývá schována a my moderní lidé ji nevnímáme....

Občas nás však život zavede na křižovatku...

Nevíme, kam nás ta cesta dovede...

Co když do té poslední stanice...

Nevíme, kdy to přijde...

Zda to bude znamenat věčnou samotu...

Odpočinek v zeleni...

Cestu k věčné slávě...

Tam nebude záležet na tom, jak jsme byli bohatí...

V co jsme věřili...

Jak moc silně...

Jaké šance jsme propásli...

Co jsme hájili...

Za co jsme bojovali...

Žili ve sladké nevědomosti...

Prožili svůj život v bídě, nebo luxusu...

Věřili, že láska nikdy neumírá....

Plánovali dopředu..

Jak moc jsme se snažili...

Jak složité to bylo...

Jak dlouhé to bylo...

Chceme vědět, až to příjde....

Máme na koho obrátit...

Je tu cesta ven...

Nahoru....

Může být nebezpečná...

Plná zatáček...

Chceme však vidět světlo na jejím konci...

Vědět, že když projdeme tou poslední branou...

Čeká nás....

Mysleme na to, až se zas vrátíme do toho našeho šíleného světa....