Jsem línej! A hrdě se k tomu hlásím. Blogy, jsou vlastně jen určitej způsob, jak si ulehčit práci. Teda pokud pominu, že se u nich často řehtám jako kůň...
Mohl bych pro vás psát blog a krásnej...
Vlastně můj úplně první blog, co jsem vydal a kterej jsem díky bohu smazal, bylo taky něco co sem nepatří. Totálně, Majk další zainteresovyný lidi moc dobře věděj, že to zas byl totální mega průser, jaký umím jen já. Zamiloval jsem se do ženský z níž jsem byl totálně vedle, byla pro mě bohyně. Prostě ten typ, co po třicítce potkáte jen opravdu zřídka. No a ten čas s ní byl, naprosto geniální….navíc v tý době se mi hroutila kariéra a s ní I cashflow a zejména P&L začalo tvrdě padat na stranu L. Přicházela krize. Já nejen zjišťoval, že asi žádný prémie nebudou, ale budu bohužel v první linii bojovat za záchranu firmy...
Žil jsem v totálním hárdkóru. Akcie nám padaly, já jezdil po zemích a hájil strategii na záchranu firmy a tvářil se, i když jsem bohužel měl příliš přesné informace, že nějaké pády Lehman Brothers a bailouty všeho možného okolo nás nějak nepocítíme. Samozřejmě, že dotkly. Když zažijete sešup z 135 euro na 6 euro na akcii, během pár měsíců a z databáze investorů odstraňujete další jména….hm, tak ten je taky pryč, tyhle maj bailout a tohohle vyhodili, protože downsizing….
Tak, pokud se vám zjeví anděl, který v naprosto nejhorší době, která existovala, změní váš život na skvělý zábavný a vzrušující sled událostí, tak když zjístíte, že tohle všecko má skončit…. zkrátka, nechcete….
A jelikož jsem samozřejmě předtím, než jsem začal psát blog, udělal pěknej malér, díky němuž se mnou už nikdy nechtěla bavit. Opět jsem někde zas expolodoval stylem, že proti mě byl arabskej terorista opásnej dynamitem, jen takovej Franta pro pobavení. Tak to samozřejmě skončilo mega průserem. Jenže tohle byla bohyně a tu jsem nechtěl ztratit. No a tak když nezbývalo jiných prostředků, rozhodl jsem se pro šílenost, mého rázu. Napsal jsem ji to, co jsem ji chtěl sdělit na blog a poslal ji link s tím, že jako ať si to přečte, než si to přectou ostatní…
A výsledek? No jo povedlo se! Vysvětlili jsme si vše a zůstali kamarádi. Něco jako Robin s Tedem, nejsme sice partneři, ale víme o sobě. Takže to dopadlo vlastně, jak jsem chtěl. Neztratil jsem ji úplně. Jenže ten blog si přečetlo mraky lidí a začalo mi psát, jak je to dlouhý, blbý, nespisovný, jak sem zakomplexovanej….apod. Mě to bylo jedno. Chtěl jsem dopravit message a to se podařilo. Pak mě však začalo bavit ty blogy psát….
V roce 2009 jsem si vyzkoušel na blogu všechno možný. A v roce 2010, to už byl vůbec vrchol. Blog jsem často zneužíval k tomu, narvat sem cokoliv, co se mi hodilo. Ať už ty důvody byly jakýkoliv a dařilo se, až moc. Bojoval jsem totální blogovou válku a často jsem vyhrával mnohé hypertvrdé bitvy. Ale podařilo se, můj kůň uspěl, teda vlastně oba.
Nicméně díky tomu znám temnou stránku blogu. Dokážu s ním pěkně hnusný věci. Však jsem taky jeden čas chodil školit lidi, co blogem chtěj prosazovat svý cíle. Teď je tady často sleduju, jak zkoušej, to co jsem jim říkal, nebo kopírujou ty mý šílenosti, ale mnoho z nich a jejich pr agentur, co se tady tak průhledně snaží (je to fakt vidět a věřte, že to poznám na sto metrů) vůbec nepochopilo podstatu blogovýho úspěchu. Ten není o čtenosti. Je to o to dostat ven message, kterou potřebujete...
Jenže, pokud vyhrajete válku, začnete zamýšlet jestli to za to stálo. A za co jste vlastně bojovali. A proto jsem se rozhodl, po tom, co jsem poznal pozadí toho, všeho, že tenhle blog nebude už na prosazování žádných cílů. Odzbrojil jsem ho, stejně jako jsem odzbrojil svůj facebook. A tím pádem mi také prestalo záležet na tom, kdo to čte, co chce číst a jestli mám karmu tolik, nebo tolik a jestli to dostanu na titulku idnes, budu mít mediální přesah….apod. Je mi to jedno. Blog se vrátil ke svému původnímu účelu. Nejsem Matějka, nehodlám kandidovat, nejsem pr agentura, která vytvoří pomocí fotky z facebooku nějakýho Helmuta z Německa fiktivního blogera, co se “náhodou” bude vyjadřovat k politice.
Je vtipný kolik těhle borců stále vede žebříčky čtenosti a lidi to žerou i navijákem. Můj blog je teď o mě. Stejně jako byl, než sem se zamotal do politiky. Teď už je jen o mě, o tom co chci já. A co chci sdělit svejm lidem doma. Jo tam doma, po čem se mě stejská a nikdy stejskat nepřestane. Píšu tak, jak chci. Tak, jak bych mluvil, kdybychom seděli v hospodě, nebo jen tak kecali. Někdy je to vážný, někdy rádoby (pivně vtipný), ale je mi jedno kolik lidem se to bude líbit.
Jedinej cíl tohohle blogu je zůstat v kontaktu s těma doma. S těma co mám rád, co mi chybí. Píšu, když se mi psát chce a mám na to čas. Píšu stylem co mi vyhovuje a o čem chci. Není to neúcta ke čtenářům, ale prostě jen fakt, že tohle není komerční medium. Je mi jedno čtenost, karmovost, mediální přesah, ani jestli jako Ruda vydám knížku...
Baví mě psát. Píšu pro ty, s nimiž chci mluvit. Jen to dělám blogem, protože nechci psát desítky mejlů denně. Moje hlavní odměna pak je, když zjistím, že třeba nějakej kámoš, co si myslím, že by to nikdy nečetl, mi v hospodě řekne – “dobrý, je to prdel, piš dál”
Je mi jedno, jestli se to někomu líbí, nebo nelíbí. Tohle je pro mě únik domů. Únik z reality, která je někdy k..evsky složitá a hlavně v níž mě moc lidí co mám rád chybí. Chci, aby věděli, že sem tady a budu furt stejnej. Můžou přijet na ten fotbal a klidně s nima pudu řvát na Arsenal, dělat bordel, budu mluvit sprostě, chalastat pivo a bude všecko jako doma. Stejně jako sme dělali akce v Čechách. Chci, aby věděli, že sou furt součátí mýho života a já toho jejich. Chci, aby rodiče věděli, co dělám. Znali mý pocity, prožívali se mnou mý stories – často totálně ironizovaný, ale kdo mě zná ví, že to tak dělám vždycky. Nechci žít, jako spousta jinejch, který sbalej kufry a jednou ročně se objeví doma a zjistěj, že nejlepší kámoš se oženil a má dítě….
Je to jako ten původní blog. Ty blogy, jsou pro mý lidi. Jelikož však, vím že to baví i jiný lidi, nechávám tyhle moje “dopisy domů” public a nechat vás tak nahlížet do mýho života…
Koneckonců, jak se na extroverta sluší…. :)
