Původně za ním přišel s tím, že má zájem napsat o jeho přátelství s Mozartem. Ve skutečnosti směřoval k jinému tématu. Zajímal ho Mozartův vnuk. To byl zajímavý nápad. Mozart neměl vnuka. Údajně.
Constanze – manželka Wolfganga Amadea neměla po smrti manžela lehkou situaci. Dva sirotky - Carla a Franze- a k tomu dluhy. Část závazků hradila Constanze z důchodu od císaře, Významnou pomoc našla u rodinného přítele, profesora filosofie F.X.Niemetscheka. Ten se postaral o vydání partitur a životopisu. Ve svém domě v Praze na Malé Straně plnil Niemetschek po určitou dobu i úlohu pěstouna obou synů, později ve Vídni se zasloužil i o uvedení koncertů mladšího z nich - Franze.
Jednoho dne požádal profesora o rozhovor redaktor vídeňského listu Die Presse Emerich Cann. Bylo překvapivé, že se nezajímal o slavného skladatele, ptal se na jeho vnuka. Zajímavý dotaz.
Ani Franz, ani druhý Mozartův syn Carl děti neměli.
Novinář však Niemetscheka překvapil zvláštní informací.
„Franz měl tajnou lásku v Lemberku. Proč se o tohle zatím nikdo nezajímal?“
„Klepy. Když tajnou, tak tajnou. “
„Co jsou a co nejsou klepy?“
„Je neslušné nahlížet klíčovou dírkou do cizích pokojů. Tak asi proto se o to nikdo nezajímal. Třeba že měli obavy, že by tím poškodili pověst Franze a té jeho ... přítelkyně.“
„Omnes dolores tempore minuentur et lenientur. Všechny obavy čas zmenšuje. Už uplynulo dost let. Já tu obavu nemám. Takže: v květnu 1833 Franz pořádal ve Vídni koncert otcovy symfonie, dirigoval. Přijela tam za ním baronka von Webenau Cavalcalbó. . Přivezla malého kloučka... tak pět, šest let starého. Podala jej Franzi na jeviště při děkovačce. V zákulisí se o tom chlapci vědělo, vyprávělo se něm jako o objevu neskutečného talentu. Franz s baronkou umožnili této dětské naději užít si atmosféru velkého sálu,to byl prý ten důvod. Baronka při té návštěvě také s vámi vyjednala chlapcovu výuku. Svěřila vám ho na nějaký čas do péče. Podobně jako to udělala tenkrát Constanze Mozartová když vám svěřila k výchově své dva syny Franze i Carla. “
Profesor vážil odpověď. Nechtělo se mu do ní. „Jezdilo za mnou hodně lidí, kteří mne žádali o něco podobného. To je vše, co vám k tomu řeknui.“
„Nebyla baronka příbuzná toho chlapce? Nebyla matkou její dcera? Julie?“
„To všechno jsou spekulace.“
„Julie byla ta Franzova tajná láska.“
„Údajně. “
„Údajně. Všechno tomu napovídá. “
„Nevím!! Nevím, nevím. A nezajímá mne to."
„Předat dítě do péče jiné rodiny bylo v těch kruzích běžné. Za slušnou odměnu. Viděl jsem v matrice zápis o křtu malého Thomase Ammel. Byl pokřtěn oproti zvykům poměrně pozdě... Nikoliv v období nemluvněte, jako ostatní jeho sourozenci z té rodiny. Křesťanské zásady, jakkoli jsou v hloubi duše zakořeněny, mohou mít někdy prázdniny, viďte?“
Profesor měl silnou schopnost být ke svým návštěvníkům shovívavý.„Pokušení je ukryto v každém z nás.“ Odpověděl jednoduše.
Novinář pochopil, že jeho návštěva je u konce. V každém případě už věděl, co bude v záhlaví jeho nového článku:
„Profesor Niemetschek nevylučuje, že jeden z Mozartů stále žije. Jen má jiné jméno. “
