Cukrářka ani netušila, jaký obdiv vyvolá svými výtvory málo oblečených marcipánových figurek. Ale nejenom obdiv, i manželský rozvrat. Ďábel se totiž skrývá v detailu.
Reflektor, který dosud svítil směrem na pódium, namířil kužel světla ke vchodu do sálu. Cukrářka Viktorie majestátně vstoupila se svým pojízdným pultem plným cukrovinek mezi hosty restaurace. Představovala jim především své marcipánové figurky a jejich výrobu. Krok za krokem předváděla, jak své sladkosti připravuje a kdo chtěl, mohl hned i zakoupit. Hosté zanechali svých talířů, mnohým padla brada úžasem v obdivu jak nad její prací s těstem, tak i nad zručností s jakou z marcipánové hmoty hbitými prstíky tvarovala ty malé zázraky. Vše, co jim představila, hodnotili jako velký zážitek. Ale byli i tací, kterým se figurky nelíbily. Že prý jsou málo oblečené. Že příliš zdůrazňuje, jaké přednosti na mužích a ženách obdivuje a že to není...jak to říct? Slušné.
"Erotika!“ S opovržením ucedila Marie Luisa. "Samozřejmě, erotika prodává. Musí být všude! Kšeft je kšeft, že?" A manželovi po levici nařídila: "Ne, abys něco koupil."“
Prosscuto Cappi by si však rád něco koupil. "Ale vždyť je to tak nevinné. Květy, růžičky, kosatce, a nakonec i ta zahradnice, tak něžné."
Marie Luissa si musela přidržet klobouček, aby do cukrovinek nespadl, jak se nakláněla stále blíž při podrobnějším průzkumu. "Je nahá!" Vykřikla zděšením.
"Jen málo." Ubezpečoval ji manžel.
"Je to nestydatý kýč!“
"Máme doma pár kýčů a dosud ti nevadily. Snad nejsi pokrytec, snad nejsi puritán! Mám strach, že jestli to tak s tebou půjde dál, budeš jednou považovat i koště na podlahu za příliš nahé.“
„ Koště? “
„ Koště. Že když na spodku nebude mít hadr, bude podle tebe nahé. Cha, cha!"
Pochopitelně, že se to jeho ženy dotklo. Ani když ji hned objal, nepřijala už jeho omluvu. Už nepromluvila.
Když se druhý den Proscutto probudil ve svém pokoji sám a zjistil, že mu žena nedopřála pocitu společného lože, polekal se velice. Našla si své místo ve vedlejší ložnici. Co teď? Strávil delší čas v koupelně, než obvykle, setkání se svou paní oddaloval, jak to jen šlo. Nakonec se rozhodl, že snad by si ženu mohl udobřit lívanečky s malinovou marmeládou, měla je vždy tak ráda. Chtěl, aby je snědla ještě teplé, odnesl jí je až k posteli.
Ani nepoděkovala. Na stolku měla otevřenou knihu, kterou si četla v noci. Často si četla ve snářích, aby byla dopředu připravena na to, co všechno mohou sny znamenat. Věřila, že dokáže zapudit špatné sny, o kterých se tam dočetla a že když nad nimi udělá "tfuj", že žádné takové ji nepřepadnou.
Z obrázku na Proscutta hleděl urostlý mladík plující na křehké bárce v peřejích. Laskavý, svalnatý hezoun. Nechtěl číst text pod obrázkem, nad to byl povznesený, ale Apollóna přehlédnout nemohl. Uvědomil si, že když kniha zůstala otevřená právě u této stránky, že už to musí něco znamenat. Možná že se Luise o něm už zdálo a jestli ne, že by si přála, aby se jí o něm něco zdálo. Nebylo mu to příjemné.
Setkání nad lívanečky bylo pokaženo. Proscutto velmi zklamaně zašel znovu do koupelny, před zrcadlem vysvlékl košili, a dlouho v něm zkoumal svůj profil.
A přece za ním přišla. "Dobrá,“ vyrušila ho nečekaně . "Ty si kup zahradnici, zařídím se podle toho.“
"Jak, proboha ?“ Vyděsil se.
"Budu číst už jen .... ty hanbatý výklady.“
Pochopitelně že to Proscutta silně zasáhlo. Otevřel okno, nasál vzduch a hlasem benátského gondoliéra sděloval světu svou bolest tklivým zavytím .
"Včerejší láska patří hvězdám, proč jsem tak sáám, proč sám? Všechno za to dáám, abych nebyl sáám, sáám."
Rozptýlit dusno, které by se mezi nimi mohlo krájet, se mu však nepodařilo.
Marie Luisa provokativně vystavila na polici Proscuttem tajně zakoupenou, ale neopatrně ukrytou Zahradnici a sama už snila nad obrázkem Apollóna .
