Ta trafika byla v ulici, kde auta parkují hustě u sebe, že by se papír mezi nimi neprotáhl. Vybral si ji tak proto, že věděl, že tou ulicí bude utíkat.
On se nějak protáhne, když tak nějakou kapotu přeskočí, což si ten, kdo poběží za ním, bude rozmýšlet.
O kus dál na tramvajové zastávce kolem třetí odpoledne vystupuje dost lidí. Je tam velký pohyb. A taky dost lidí tramvaje dobíhá. A to bude důležité, aby se to stalo právě v tenhle moment, protože Josífek se mezi ty dobíhající zaplete,.
V trafice nesmí být krom prodavačky nikdo. V kase ale musí něco být. Všechno se musí stát v ten správný čas, kdy je ve stanici gtramvaj. Když tramvaj bude vjíždět do stanice, zamává prodavačce před očima pepřovým sprejem, vybere jí pokladnu a pak vyběhne. Musí to stihnout dřív, než tramvaj bude zavírat dveře. Pár lidí bude ještě nastupovat, ale on jako bude dobíhat. Jestli bude někdo křičet, těžko se bude vědět, kdo je mezi dobíhajícími prchajícím.
Zkoušel si to nanečisto. Předstíral zájem o časopisy, pak sáhl do kapsy, vytáhl tužku, zamával s ní prodavačce před očima a blekotal něco o vyplnění tiketu sazky. Tužku příště zamění za sprej, místo tiketu mu prodavačka musí dát prachy. Při zkoušce to stihl.
Trápil se tím, že když to bylo tak lehké, proč se mu do toho najednou nechce. Vysvětloval si to tak, že buď je srab, nebo bez sebevědomí.
Obě možnosti byly špatné.
Někdo dokáže věci, o jakých se mu ani nezdá. To je velká výhoda, když se nezdají. Ale když se zdají, každou minutou se tím trápí.
Josífek si říkal, že jednou svou míru odvahy vyzkoušet musí. Jak? Činem.
Donekonečna si zkoušel vlněnou čepici, co se dala stáhnout až ke krku. Škvíra pro oči klouzala příliš dolů, tkanina ho navíc dráždila pod nosem.
Do koupelny vstoupila kráska. „Ukaž? Dobrý.“
„Vykradu trafiku.“
Úsměšek. Za víc to krásce nestálo. Nejhorší jsou odpovědi, co nejsou odpovědí. Tahle byla snad vůbec nejhorší. Malý obdiv by se hodil. Kráska si ale myslela, že je cvok, anebo si nemyslela nic.
Obě možnosti byly špatné.
Svěřil se kamarádovi Antonínovi, u kterého čekal větší pochopení. „Udělám trafiku.“ Antonín by měl být rád, kdyby se mu to povedlo, byly by peníze, splatil by mu dluh.
„Magore.“
„Vrátil bych ti dluh.“
„Já ti do toho kecat nebudu.“ Řekl Antonín, aby se vyhnul názoru. Žádné dojetí. A že to příležitost byla. Antonín vůbec nechtěl připustit, že Josífka možná zavřou. I kdyby ho nezavřeli, od téhle chvíle byl komplic, který o tom, že je na zcestí věděl. Ať už ho zavřou, nebo nezavřou, obě možnosti byly špatné.
A tak byli všichni tři v dost špatné situaci a to jen proto, že tady byl nějaký plán, podle kterého by se mělo něco stát a i kdyby se jeho uskutečnění nestalo, bude to špatné. Všechny možnosti byly špatné.
Ale pak přece jen Josífek přišel ještě s jedním nápadem. Nebyl už tak bombastický, nebyl podle vzoru Bonie a Clyda.
Jednoho dne dostal trafiku. Ale neptejte se, jak k ní přišel.
A tahle možnost už byla konečně radostně přijata.
