Jako kluci jsme obdivovali pana Brabence. Říkali jsme mu Mravenec, byl kaskadér a je pro tenhle příběh důležité, že jsme mu tak říkali a nikdy nám za to žádnou nevrazil. Chlubíme se, že nám to trpěl a jiným ne.
Že jsme měli nutkání dělat srandu shovívavě chápal. Pan Josef Brabenec, pro nás pan Mravenec.
Měl za sebou dost filmů, ve kterých se ostře pral a to se nám zdálo fajn, že není bábovka. Když na dvorku věšel prádlo, tak se nám zdálo, že mu paní Brabencová ponižuje ego, jemu se to však tak nezdálo. Měli jsme často otázky jako: „Jste ten, co rozdává, nebo ten, co dostává?“ A on: „Dejte si na mě bacha!“
Takhle to mezi námi jako probíhalo, jsme chtěli být vtipní a on to bral.
Vysvětloval, že nikdo není jen na to, aby rány dával, že taky někdo musí být, kdo je dostává, že se to střídá. Teda jako ve filmu.
Ale nám nebylo dobře vidět ho filmu, jak je dole, tak jsme ho vždycky trochu hecovali. Povídal, že to není na něm. Že rejža rozhoduje. Bohužel, jsme se měli brzy dozvědět, že není režisér jako „režisér“. Taky že je jeden, co není na place, ale někde tam nahoře. Že by pán Bůh? Kdo ví?
Bylo to po natáčení, na schodišti v jednom hotelu se potkal s člověkem, který mezi ně nepatřil. Ten člověk mu řekl jiným jménem, než co se panu Brabencovi líbilo a asi i jiným, než jakým jsme mu říkali my, nenechal si to líbit. Jenže to dopadlo, špatně. Nevyrovnal ránu zezadu a projel celým schodištěm z patra až do přízemí. Pár lidí se seběhlo, chtěli mu pomoct na nohy, ale on, možná z bolesti, nebo že byl příliš pyšný, to odmítl.
Při zranění sedmého obratle si neporadíte. Obratel C7 je poměrně velký, na konci krku. Přechod mezi sedmým krčním obratlem a prvním hrudním obratlem je hodně důležité místo. Když dojde k vybočení, nezvednete se.
Jedna holka, která kdysi prošla kurzem zdravovědy to věděla. Podložila ho kabátkem, aby mu zpevnila tělo a řekla, že musí počkat na profíky. Byla klidná a měla u ostatních respekt.
„…Přetáhl jste tenhle kousek, pane Brabenec, … ale nebojte, to se spraví, ležte. Nebojte.“ A pan Brabenec jí věřil a udělal dobře.
Až v nemocnici nám náš přítel vysvětlil, že totiž ne všechno se dá promíjet, když vás někdo urazí. Ten co ho urazil, a byl to faul. A reakce na faul se nedá nacvičit.
No ještě že tam měl toho anděla strážného. Teda rouhám se, vím to , ale ptám se:
jak to vidí ten rejža, co je tam někde nahoře? Proč se nedostaví nějaký anděl dřív a ne až když je skoro pozdě?
Náš Mravenec to přežil. Už teda, bohužel, není kaskadér. Ale nevadí. Hlavně, že se s ním vídáme aspoň u té šňůry na prádlo na dvorku. Jenže si tu šňůru prohlíží tak nějak jinak.
