Koupit si ženu /povídka/

Ty nemáš zapotřebí si ženy kupovat. Ty přece umíš získat ženy šarmem. Přijď zpívat na posvícení a bude!   Zpěvák pochopil tu hozenou rukavici. Čechral si peří jak probuzený kohout. "Přes peníze to ale taky umím," naparoval se. 

„Na světě jsou mraky bab, které si chtějí užít. Jednou ti vyčtou, že jsi je nechal tak dlouho čekat. “ Pravil Ferdinand.
 

Zpěvák neměl zapotřebí poslouchat Ferdinandovy rady.

„Žvásty. Vím, jak to zařídit. Vím, jak sehnat ženskou. Když je nejhůř, “ sáhl po peněžence, "tak takhle". Nedávno mi kleklo auto. Musel jsem stopovat, abych se dostal do města. Zastavila mi řidička, dobrých … třicet, čtyřicet, nebo možná i padesát jí mohlo být. Líbil jsem se jí.Zaplatil jsem jí plnou nádrž. Zašlo to tak daleko, že kvůli mně odbočila z hlavní cesty. To netrumfneš, Ferdinande.“
„Nemusím trumfovat. Nemusím vyprávět detaily, jako ty.“
„Já nevyprávím detaily.“
„Řekl jsi, že odbočila.“
„Odbočila a odbočit tam  původně vůbec nechtěla.“
„A kolik tě stála...?“ Ptal se jízlivě Ferdinand.
Nebylo to tak, že by si Zpěvák někdy nějakou ženu zaplatil, jenže v tu chvíli se mu ten nápad moc líbil. Jako by něco takového jej činilo mužnějším před Ferdinandem.
„No a co?Jako by na tom něco bylo? Taky způsob. Zaplatit si ženskou, chce jistou odvahu, kterou ty nemáš, Ferdinande.“

Ferdinand vzal Zpěváka shovívavě kolem ramen, „Umíš na harmoniku chromatiku. Brzy bude posvícení, zahraješ, zazpíváš. Viděl jsem jednou, že ženský i plakaly, když jsi spustil. Takhle to dělej! Koupit si ženskou neumíš. Radím ti, pojď do posvícení, zahraj, uvidíme!“

Zpěvák to pochopil jako hozenou rukavici, Čechral si peří, jak probuzený kohout. Zpívat na posvícení bude pro něj maličkost. Zazpívá. Ale taky si koupí.

Spousta stánků, kolotoče a střelnice na návsi. A randál pořádný. Bylo vyloučené uplatnit se tam s harmonikou chromatikou. Chodil mezi lidmi, vyhlížel svou příležitost. Nakonec ho Ferdinand našel unaveného na lavičce stranou všeho dění. „Tak jak?“
Tak něco střelil od boku. „Stánek se sekanou. Tam by to šlo. Zahraju, sbalím  prodavačku a uvidíš.“
Zahrál o kus vedle. Ze stánku zvědavě vykoukla blondýnka  v igelitové rukavici držela teplou sekanou, usmála se, tím to  skončilo. Kousek dál detonace Deep Purple z tlampače přehlušila všechno.

Ferdinand byl ale opravdu kamarád. Nechtěl svého přítele uvádět do nekonečného zoufalství. Prodavačku se sekanou mu schválil. Jwen by to chtělo jít na bránu. „Nevzdávej se. Až budou u lochnesky přehazovat cédéčko, přijde tvoje chvíle. Zahraješ, zazpíváš, ta  ti bude vděčná, že jsi přitáhl lidi. A i kdyby pak u lochnesky založili třeba i Iron Maiden, ty už budeš zaháčkovanej, ta holka ti přinese se vší parádou sekanou s hořčicí až pod nos.“
„Mám rád  s majonézou,“ namítl Zpěvák. „Majonéza mi ňák víc sedí. Není tak ostrá.“
Že prý když si chlap nedá hořčici, tak je to baba, mínil Ferdinand. Chlap si dává ostré věci. „Říkal jsi, že máš odvahu. A ty jí máš. Ty jsi ostrej.“
Zpěvák se musel ukázat. Jenže byl to pořád jen schlíplý býček, odváděný na porážku. Žádná gorila. Neměl ten přímočarý tah na cíl, jako vždy míval Ferdinand. To že mu stál za zády ho ještě víc znervózňovalo.
„Sekanou s majonézou, bych si dal.“ Pravil blonďaté prodavačce.
„A nebyl jste někdy v televizi?“ Optala se, když mu požadovanou lahůdku předkládala. Že ho poznala, ho  povzbudilo. „Byl.Hódně dávno. Řada kluků z naší kapely už je po smrti. Věříte na převtělování? Někteří mrtví se do nás dokáží převtělit. Zemřeme, a do někoho se nastěhujeme. Co si o tom myslíte? Vy mi trochu připomínáte Marilyn Monroe. Nepřevtělila se do vás Marilyn?“
„Jsem živá, ne mrtvá. “
Chytil se za srdce. „Jste vtipná.“
A zase nevěděl jak dál.  Ferdinand  se vztyčeným palcem dělal, jako že jo, že dobrý. Tak se naklonil přes pult a zašeptal:
„Zaplatím ...“
Brala to jako samozřejmou věc. „... dvacet pět.“
Zakroutil hlavou, zamával pětistovkou tak, aby ji i Ferdinand viděl a opět zašeptal: „Vezměte si pět set a nic mi nevracejte.“
„Proč?“
„Aby kamarád viděl, jak si vás kupuju.“
„Mě?“ Nevěřícně kroutila hlavou. „Proč? Proč byste měl?“
Ještě před chvílí by se to ostýchal vyslovit. „ Že mne vezmete k sobě a zatáhnete plachtu.Sázka. Chápete?"
„Ne.“
„No sázka. S tím upatlaným chlápkem, co stojí vzadu. Vsadil se se mnou, že si neumím koupit ženskou! Potřebuju si vás koupit. Neříkejte, že si za pět minut, kdy si tam spolu zazpíváme jednu píseň, tady u sekaný vyděláte víc.“
Mlčela. Jen se šklebila.
Nikdy nešel na věc tak zostra. A že by možná i chtěl. Aspoň jednou bez oklik a cavyků. Na co se zdržovat? Peníze? Peníze budou, my nebudeme. Snil o dobrodružství tohoto druhu. Dokázal to.
A Ferdinandovi klesala čelist. Neslyšel, čím tu ženskou dostal, kromě té pětistovky, ale viděl, že  ten ňouma něco zkusil, co patrně zabralo. Opravdu má štěstí u ženských? Nebo jsou  ženské skutečně tak na prachy?  Vyznej se v tom.
Zpěvák vklouzl dovnitř.  Blondýnka  pověsila na stánek ceduli s nápisem „přejímka zboží“. Plachta spadla,
Ferdinand popošel blíž, zda nezaslechne zvuky, které by Zpěvákův úspěch přesvědčivě potvrdily. A zaslechl je .  Zpěvák za plachtou prožíval své vystoupení tak jak snad nikdy. Vystoupení ve stánku s teplou sekanou, které si sám zaplatil, mu dělalo  patrně mnohem větší radost, než vystoupení někde na pódiu. Na plné pecky při doprovodu své harmoniky chromatiky procítěně vyřvával píseň Škoda lásky, že to snad přehlušilo všechny tlampače na náměstí. A ta blonďatá nádhera se k němu brzy s velkou chutí přidala.

„... kvetouuu růže, kdo ti za to můůůže, žádný ti už dneska... nepomůže, kvetouuu zvadnouuu, lístečky z nich spadnouuuu, jako slzy moje... na tu trávu chladnouuu... škóódáá láskýý... “

Ferdinand musel uznat svoji prohru. Zpěvák si koupil tu ženskou a ona opravdu dělala, co chtěl.