Prázdná hospoda. Hospodský Bauer prostírá stoly. Přál by si dovolenou u moře, ale svůj podnik jen tak lehce opustit nemůže. Za dveřmi kuchyně pracuje jeho žena Marie, občas na ni houkne.
Bauer: Máš dost polívky?
Marie: /z kuchyně/ Mám.
Bauer: A knedlíků taky?
Marie: Mám.
Bauer: A co omáčku?
Marie: Mám.
Bauer: Je sobota. Přijde víc lidí.
Marie: Mám.
Bauer je z výletu k moři nervózní, poslední den před dovolenou nesmí nic opomenout, zítra už musí vyrazit. Nikdy nezažil ráno u moře. Už si to maluje:
Joj to bude krásné. Slunce nad mořem vychází, a najednou je nahoře. Ale i ten západ. Zapadá, zapadá...a najednou je dole a není. Rozplývá se o tom před Marií. Všichni už byli u moře, jenom my ne. Zítra jedeme k moři, Marie! A s celou rodinou. Kdy to bylo naposled?
Marie to vidí jinak. Není lehké, aby odjeli všichni. Ale jak jim to odříct? Poslyš, někdo tu musí zůstat, aby hlídal. Než se vrátíme, mohlo by to tu být celé rozkradené. Musíme to promyslet.
Bauer: A co kdyby Alan tu zůstal? Náš prvorozený?
Marie: Alan je sukničkář. Přejde kolem ženská a hned ztratí hlavu. Vždyť i jeho by měl někdo hlídat.
Bauer: Že by Aranka zůstala? Velenova žena? Náš druhorozený si vybral dobře, když si vzal Aranku, dobře věděl, jak důležité mít po boku přísnou ženu. Mohla by hlídat hospodu!
Marie: Aranka taky není svatá.
Bauer: Když tu zůstane Aranka, zůstane tu i Velen. Rád zůstane u své přísné ženy.
Marie: Nedávno skákal ze stoličky se špagátem na krku. Naštěstí se vždycky jen praštil o zem.
Bauer: A co Milena? Naše třetí? Stejně se jí k moři nechce, po roztržce s Rudolfem.
Marie: Měli bychom být rádi za Rudolfa. Je to správný chlap.
Bauer: Jenže on ji už nechce.
Marie: Dozvěděl se, že Ťutínek není jeho. Není divu.
Bauer: S kým Milena má Ťutínka?
Marie: S Alanem, naším prvorozeným.
Bauer: Naše třetí má syna s naším prvorozeným?? A není mezi nimi velký věkový rozdíl? To musí přísnou Aranku ničit.
Marie: Jasně. Vždyť si na něj myslela. Tobě se musí říct všechno polopatě. Proč myslíš, že se náš druhorozený Velen věšel?
Bauer: A sakra. Je toho dost ke hlídání.
Marie: Nejlíp by bylo, kdybys …?
Bauer: Co?
Marie: Kdybys zůstal doma ty. A se všemi. Pošlu ti od moře pohlednici.
Bauer: Snad ne? Víš, jak jsem se těšil?
Marie: Ale jdi! Víš na co všechno já jsem se v životě těšila? A co mám? Jen Alana, Velena a Milenu.
/přicházejí hosté, studují jídelní lístek/
Host: My k vám rádi chodíme. Máte to, co posledně?
Bauer: /opráší ručníkem stůl Všechno co posledně! Polívku, knedlíky, omáčku. Máme!
Host: A něco od moře?
Bauer: Musím se jít zeptat.
Ale Bauer se nešel zeptat do kuchyně, co mají od moře. Šel se zeptat Velena, kam dal ten provaz.
