Nedávná slavná proměna Radiožurnálu mi stále nedává v jednom bobu spát. Pořady beru, moderátoři jsou dobří. Když pominu vtíravé a protivně se opakující “hlásání” ‚hereckých es‘ pana Etzlera a paní Bočanové a útrpný slogan Zelené vlny “a víte kudy kam”, doslova lživě na mě působí někdejší slova někdejší šéfky Radiožurnálu o mnohem lepší hudbě na této stanici…
Osmělil jsem se před časem natolik, že jsem zaslal e-mail panu Pokornému. Tohoto profesionálního chlapíka si moc vážím. Napsal jsem mu o svém přesvědčení, totiž o tom, jak denně slýchávám tytéž písničky ve vysílání. Neodpověděl, což chápu. Mě spíš fascinuje, že asi hlásanému zlepšení v tomto ohledu věří. V lepším případě má celé osazenstvo Radiožurnálu a zejm. hudební redakce cosi s ušima.
V sebereflexi jsem ochoten zajít poměrně daleko, a nejen proto bych se rád dotázal vás – čtenářů blogu a posluchačů Radiožurnálu, jak situaci vidíte vy? Když mě někdo přesvědčuje o zlepšení a já vidím, resp. slyším pravý opak, připadám si jako ve špatném vtipu. Fakt odrhování týchž “songů” neustále dokola je podle mého dosaženého stupně inteligence těžko zpochybnitelný. Nebo máte někdo jiný názor?
Ačkoli by to někdo v proudu důležitých informací publikovaných na Radiožurnálu mohl považovat za podružné, proud hudební je stále podstatnou (sou)částí vysílání a mě prostě tatáž hudební produkce unavuje. A popravdě řečeno uráží. Připomíná mi to kolotočáře a jejich slaboduchého “dj”.
Tímto článkem chci vysledovat, zda jsem v této své nelibosti sám či nikoli. Budu moc vděčen za vaše reakce. Pak to např. můžeme poslat redakci Radiožurnálu… bude-li co.
Jinak vše dobré
Václav Král
