Konat dobro je velmi ušlechtilé. Bohužel se tato snaha často zvrtne - jenže ve vztahu k vlastním dětem je často těžké pokušení odolat.
Odkývali jsem synkovi další rybářskou výpravu, tentokrát v doprovodu spolužáka, který byl dosud držen v režimu zákazu vycházení. Puberťák se bezelstně optal, zda dotyčného kamaráda můžeme ráno vyzvednout. Vzhledem k nevelké zajížďce jsem neprotestovala. A jelikož výprava připadla na den, kdy jsme jeli jedním autem, ještě jsem spolupůsobila na drahého chotě, aby byl k této akci ochotný.
Zakoupili "krmnou" mraženou kukuřici a stanovili čas odjezdu, aby nám potomek v předvečer akce přišel do ložnice sdělit, že jeho doprovod možná rodiče nepustí. Načež se optal, kde je plastová krabička, kterou obvykle využívá na celodenní svačinu. Po deseti minutách ji spolu s termoskou exhumoval z pozůstatků předchozí rybářské výpravy. Během večerních hodin se situace vyvíjela, až zazněl konečný verdikt ANO. Ještě jsme nabádali synka, aby kamarádovi tlumočil, co s sebou potřebuje a kdy ho vyzvedneme.
Ráno jsme si všichni přivstali. Opláchla jsem termosku a raději nezkoumala případné následky týdenního skladování zbytku sladkého čaje. Naložili auto rybářskou výbavou a vyjeli v souladu s harmonogramem.
V obci, kde spolužák bydlí, bohužel probíhaly práce na silnici; v době našeho plánovaného průniku k domu kamaráda zahajovali uzávěru celého náměstí. Manžel pronesl cosi nepublikovatelného, neb se neplánovaně dostal do změti dopravních značek, zábran, již vykopaných děr a k příbytku spolužáka jsme projížděli sledováni překvapenými pohledy stavebních dělníků.
Ačkoli synek na náš popud předem volal, aby na nás dotyčný čekal venku, v době našeho lehce zpožděného příjezdu nikdo za domem nepřešlapoval. Vyhodnotila jsem manželův výraz v obličeji a vyslala pubertálního potomka, aby svůj rybářský doprovod vyzvedl osobně. Vzdálil se a za krásných deset minut se dostavili chlapci oba. Nově příchozí s igelitkou, batůžkem, pozdravem a omluvou. Dobré vychování mu nelze upřít.
Vyjeli jsme, zdárně se - po malé prodlevě - vyhnuli popelářskému vozu v protisměru a vjeli na náměstí. Z této strany však již byla průjezdnost nulová. Bezradně jsme pátrali po únikové cestě, až si přítomný domorodec vzpomněl, že jsme jedinou nezavřenou silnici již minuli. Milý manžel hbitě otočil dodávku, aby se vzápětí ocitnul přímo za popelářským autem. Šířka silnice umožňovala jediné - čekat.
Popeláři v naučeném rytmu přisunovali popelnice z obou stran ulice; náš řidič zcela bez výrazu hleděl vpřed a doprovod našeho synka se stále omlouval. Sledovala jsem hodinky a háčkovala síťovku. Po nekonečných přibližně sto metrech a nepočítaně zastávkách jsme se probojovali k vedlejší silnici umožňující opustit oblast. Jedná se o panelovou cestu, která je pro svoji omezenou průjezdnost řízena semaforem. Nečekaně na něm svítila červená. Přiznávám, že jsem se chvíli hystericky smála.
Párkrát jsem hluboce nadechla, napsala kolegům informační zprávy o pozdním příjezdu z důvodu dopravní situace a pokračovala v tvorbě příručního zavazadla. Stojan semaforu na informační tabulce hlásal, že maximální doba čekání je 2:50. Předpokládám, že jsme ji využili celou. (Pochopitelně z protisměru neprojelo jediné auto.)
Jakmile se objevila toužebně očekávaná zelená, vyrazili jsme po panelech, až mi háček vypadl z rukou. Překvapením bylo, že objízdná komunikace ústila v obci do úseku silnice spadajícího mezi dva jiné semafory. Náš řidič rychle vyhodnotil situaci a vjel - sledován překvapenými pohledy z okolostojících aut. Nabrali jsme směr k vodě a další cestu již zdolali bez zásadních potíží.
Když junioři vystupovali z vozu, manžel důrazně pronesl, že anabázi silniční únikové hry nehodlá podruhé absolvovat a spolužák bude muset cestu obcí k domovu zvládnout po svých. Chlapec byl natolik empatický, že ochotně souhlasil.
Na závěr jen poznamenám, že odpoledne ve stanovený čas (navzdory dvěma telefonickým upozorněním předem) rybáři nebyli na parkovišti, po diplomatické čtvrthodince se dostavili plní dojmů z lovu. Nicméně tatínek (končící se snahou dělat vlastním dětem radost) splnil ranní výhrůžku. Při návratu nekompromisně vyložil pasažéra u hlavní silnice dobrý kilometr od domova. A po několikaminutovém marném čekání v nehybné koloně přejel přes chodník na odbočku k naší domovské obci.
