V odhodlání pracovat méně jsem se dobrovolně přihlásila na kulturní akci produkovanou naší firmou v pátek večer. Zřejmě za tím byl podvědomý záměr odpočinout si od rodiny, ale příliš nevyšel.
V rámci omezení pracovních aktivit jsem v pátek dobrovolně jela na klavírní koncert do Valtic. Probíhal tam čtvrtý ročník námi organizované akce, přičemž žádný z předchozích se mi nepodařilo navštívit. A že na nich hrála řada zajímavých interpretů. Termínově vždy koncert kolidoval s naším tradičním podzimním víkendem na kolech, letos poprvé ne. Vloni jsem se zmínila, že jsme v penzionu kousek od Valtic, načež hlavní manažer akce pobaveně rozvíjel teorii, jak se budu v cyklistickém dresu vyjímat mezi přítomnými slavnostně oděnými hosty a kam zaparkuji kolo. Letos jsem sebe i kolegy přesvědčila, že je moje spolupráce na místě v protokolární oblasti nezbytná. Ale lákal mě hlavně program, přestože se jednalo o vážnou hudbu.
Původně jsem chtěla jet tam i zpět sama. V týdnu mi kolega zorganizoval odvoz do Valtic. Začala jsem hloubat, kde si v Brně odstavím auto, abych mohla v noci po návratu do Brna přesednout a dovézt se k nám „do opičích hor“, jak lokalitu našeho nového bydliště označuje hanlivě strýc. Jenže než jsem domluvila podrobnosti, situace se úplně změnila.
Dcera měla domluvený nějaký víkend s kamarádkou, kam ji měl odvézt tatínek. Předpokládala jsem, že potom bude „hlídat“ kluky doma. Nakonec – jako vždy, když plánuji já – bylo všechno jinak. V pátek jsme se ráno začali s manželem více zajímat, co je to vlastně za víkendový pobyt. Celou dobu to řešila dcera s tatínkem. Maminka se naivně domnívala, že je to nějaká youtuberská spíše holčičí záležitost. Na webu se ale dočetla, že je to víkend pro milovníky tajemna a hororů, že mladší 15ti let potřebují souhlas rodičů a že osoby pod vlivem alkoholu a drog budou vyvedeny… Udělalo se mi lehce nevolno. Manžel se asi dočetl totéž a po konzultaci s matkou výše zmíněné kamarádky účast (a zejména přespávání na místě) přehodnotili.
Kluky se tatínek pokoušel udat ke svým rodičům na hlídání, ale děda byl dost nachlazený, tak to neklaplo. Po řadě návrhů nejrůznějších možných (i nemožných) kombinací jsem do Valtic jela hned po práci s kolegou a zpět potom s manželem, který se dostavil o přestávce. Nevím, jestli mu tolik šlo o kulturní zážitek nebo o následný raut, nebo byl důvod někde jinde. Každopádně si odvoz spojil s příjemnou hodinovou cestou klasicky pátečně ucpanými silnicemi.
Při jízdě s kolegou mi došlo, že jsem za posledních několik let nejela hodinovou cestu autem jako spolujezdec, aniž bych u toho nepletla nebo nečetla. Tentokrát jsem se alespoň mohla rozhlížet po krajině a popojíždějících vozidlech kolem, aniž bych u toho prošlapávala nohou podlahu a křečovitě se držela madla na dveřích. Knihou či jehlicemi bych kolegu asi uzemnila.
Hned po příjezdu mi zazvonil telefon, číslo jsem neznala:
„Dobrý den, vy jste si dnes u nás vyzvedávala objednávku…“
„Já ne, manžel. Nějaký problém?“
V naší složité přepravní domluvě figuroval ještě jeden aspekt – vyzvednutí objednaného masérského lehátka. Po sérii dotazů jsem se odhodlala vybavit si doma detašované masérské pracoviště a manžel se nabídnul, že mi lehátko cestou domů vyzvedne. Jenže z nepochopitelných důvodů mu na prodejně vydali lehátko úplně jiné. Nešťastná prodavačka zjistila chybu ve chvíli, kdy se na prodejnu dostavil jeho objednatel. Na dálku neřešitelné, jen další komplikace s výměnou a s na neděli domluvenou lymfodrenáží kamarádky.
Na zámku ve Valticích bylo opravdu nádherně. Podle meteorologů byl poslední teplý letní večer. Alespoň jsem při slavnostní příležitosti užila krajkovou halenku, kterou jsem v létě (ve slevě) zakoupila a která mi již přibližně tři měsíce visela v práci ve skříni opatřená původní visačkou. Původně jsem na koncert chtěla jít v pouzdrových lososových šatech (zkusmo zakoupených na ZOOTu), které ale kolegyňky na dotaz hodnotily dosti rozporuplně. První přibližně slovy „Krásné, mají je i v jiné barvě?“. Druhá kolegyně pouze vykulila oči a potom přiznala, že si při pohledu na mě vybavila peřinu. Kolega si zřejmě ani nevšimnul, že jsem se převlékla, a tak jsem to vzdala. Půjdu příští týden lososa vrátit; sláva on-line shopům, které to umožňují.
Manželův odvoz z Valtic měl jednu nespornou výhodu, mohla jsem ve vinařském kraji ochutnávat nabízené vzorky vín a celou cestu domů prospat.
