Návraty z dovolených do chaosu staveniště jsou náročné. Údajně je dobré naplánovat si na období po dovolené něco, nač je možné se těšit. Ale taky je důležité připravit rozestavěný dům na blížící se zimu.
Návraty do chaosu staveniště jsou vždycky náročné. Údajně je dobré naplánovat si na období po dovolené něco, nač je možné se těšit. Manžel v euforii vyvolané skutečností, že budeme týden bez dětí, začal plánovat společnou „dovolenou“ na dva dny „někde“. Odolala jsem. Navzdory faktu, že nedávno jsem si posteskla, že spolu trávíme málo času… Už proto, že za sebou máme dva týdny volna, v práci mají tento týden dovolenou téměř všichni (a někdo tam být musí), na domě a zahradě je spousta práce, anabázi balení a dvouhodinových přejezdů mi žádný jednodenní "relax" nevykompenzuje a ještě by to znamenalo další náklady navíc. Můj milovaný byl mírně řečeno zklamaný, ale nakonec na variantu pobytu doma přistoupil. Stejně si v pátek pojedeme pro kluky na Valašsko a hodiny v autě nás neminou.
Z Orliček jsme přijeli v sobotu kolem poledne. Vzhledem k trvalému vedru nikdo ani neměl hlad, jedině snad kočky na dvoře. Během naší nepřítomnosti podezřele vyrostly a zjevně se tím zvýšila jejich potřeba přísunu kalorií. Myslím, že nás i radostně vítaly, ačkoli kočičí povaze opravdu nerozumím.
Kluci se téměř okamžitě vrhli k týden zanedbávaným monitorům (a strávili u nich celkově hodně času až do pondělního přesunu s manželovými rodiči na chalupu). Manžel a já jsme umístili zavazadla a jiné předměty z auta přibližně na místa, kam myslíme, že patří. Pobyt v domě, kde je téměř všechno provizorní, mě začíná trochu ubíjet. V horách se kamarádka vyjádřila, že by takhle existovat nemohla… Jenže – co jiného mi teď zbývá? Snad jen snaha urychlit proces budování, kterou však manžel vůbec neoceňuje.
Mezi vařením pozdního oběda a zpracováváním tří hromad prádla různých barev jsme měli delší manželskou výměnu názorů, jejímž výsledkem bylo, že manžel zazdil dveře v původní spíži. Nerad, ale přesto.
Když se vydal míchat maltu, pronesl ve dveřích větu: „Budu potřebovat očistit a donést nějaké cihly“. První má myšlenka byla hlasitě konstatovat, že jsem praktická žena a vím, že bez nich díru nezazdí. Druhá myšlenka byla, že jen žertuje. A pak jsem odložila štětec a lazuru, vzala rukavice a šla otloukat. Sice se mi při této činnosti dvakrát rozpadlo zednické kladívko a málem jsem při transportu cihel na kolečkách přejela kočku, ale cíl byl dosažen. Manžel se nade mnou dokonce po druhém neúspěšném pokusu o záchranu kladívka slitoval a odkázal mě do sklepa, kde prý leží jiné.
V neděli jsem nadále střídala natírání dveří s otloukáním cihel, uvařila jsem oběd, vyrobila lahodný rajčatový salát a zaobalila prckovi věci na chalupu. Puberťák už si dokáže shrnout věci na hromadu sám. Stačí mu zdůraznit či vhodným dotazem připomenout některé položky – nejčastěji zubní kartáček a pyžamo.
K večeru se synek ujal tradičního zalévání záhonků, čemuž předcházela sklizeň naší úrody červené cibule. (O dva dny později jsem konstatovala, že bohužel nevím, kam krabici plodů své práce uložil). Doporučila jsem mu sklidit i fazole, ale nedopatřením - nebo záměrně - luštěniny opomněl. (Lusky jsem trhala v úterý mezi půl šestou a šestou ráno.)
Před zaléváním jsem se snažila zbavit záhonky plevele, činnost chvályhodná leč marná. Každopádně nemusím být zdatný zahradník, aby mi bylo jasné, že plevelné rostliny berou vodu ostatním; proto se této donquijotské činnosti občasně věnuji. Stejně jako sbírání spadaných jablek a blum. Jenom chabé švestičky nechávám na horní polovině zahrady ležet a na podzim jejich seschlé zbytky shrabu spolu s listím. Předpokládám, že v závěru vegetativního období se s některými stromky rozloučíme trvale. Ostatní musíme alespoň neodborně prožezat.
Při amatérském zahradničení jsem hloubala, co dělat jinak, abychom se vyhnuli rodinným rozepřím. Při akceptování rozdílnosti našich povah a přístupu… jsem (zatím!) nic konstruktivního nevymyslela. Ale alespoň jsem se pokusila dívat na problematiku manželovou optikou a snad ho trochu pochopila. Třeba časem v rámci klidu v domácnosti akceptuji výhled na suť i postel v kuchyni a v zimě (pokud nestihneme dořešit otopný systém) budu zase chodit doma v hubertusu.
Pro začátek jsem alespoň našla malou náhradu za společný den dovolené a objednala nám masáž na poukaz, který dosud ležel ladem.
