Stále přetrvává náš „manželský“ spor, zda trávit víkendy prací na domě nebo výlety za zážitky. Manžel je jednoznačně pro zábavu a já převážně pro přízemní uvádění našeho domu do obyvatelného stavu.
Pro ilustraci připomínám, že již vloni manžel shrnul svoji filozofii větou (cituji): „Přece nebudu celý život betonovat“. I já v to pevně doufám, stejně jako v možnost, že budeme v dohledné době bydlet jako normální civilizovaní lidé ve střední Evropě na počátku třetího tisíciletí.
Oba jsme nuceni dělat kompromisy; naše společné soboty a neděle sestávají z výletů, sporů, sportu, vzrušených debat a velmi různorodých stavebně-bouracích prací (plus běžné činnosti související se zabezpečením chodu domácnosti).
Dříve potomci vítali především „tatínkovy“ výlety, nyní jsou zejména puberťáci nejraději, pokud po nic NIC nechceme. O jejich kladném vztahu k práci se – vzhledem k jeho stopovému množství – zmiňovat raději nebudu. Ale samozřejmě občas dokážou i příjemně překvapit. Důležité je nic neočekávat. (Nebo naopak být při soužití s adolescenty připraven úplně na všechno.)
Manžel má nekonečnou zásobu míst na poznávání – například bývalý vojenský prostor ve Zbraslavi, kde jsme si jednu chladnou sobotu připomněli poměrně nedávnou historii. Děti mírně protestovaly, ale jejich utrpení bylo kompenzováno přítomností kamarádů a následným obědem v restauraci. Musela jsem uznat, že výlet byl zajímavý a oběd výborný; ačkoli v podvědomí hlodá výčitka, že za dobu jejich trvání jsem mohla doma udělat spoustu práce.
Jiný víkend jsme pro změnu strávili v zapadlých uličkách velkoměsta zaměstnáni poměrně populární hrou „Stínadla“. Přihlášení účastníci objevují jednotlivá stanoviště pomocí nejrůznějších vzkazů a dešifrovaných nápověd. Dva předchozí ročníky s námi ratolesti nadšeně absolvovali, nyní se již nejstarší potomek zcela odmítá připojit. Dcera se vlažně angažuje alespoň při vyhledávání skrytých nápověd. Tatínci od rodin inklinují k důkladné fotodokumentaci vzkazů (pro případné pozdější užití), zatímco šifry k luštění ponechávají velkoryse maminkám.
Ale nutno říci, že cítím pocit uspokojení z nalezených řešení zašifrovaných vzkazů. Kdysi dávno jsem zvítězila v testu kreativity, (když jsem jako první z kruhu odhalila, jak se krájí dort třemi řezy na osm dílů), což při luštění pomáhá. K tomu trocha intuice a - ke své radosti - mám někde v hlavě stále uloženou Morseovku i jiné historické varianty kódování informací.
Nejmladší dítě při výpravách nehledá ani neluští, zato nekontrolovatelně pobíhá po silnicích, prohlíží chodník velmi zblízka a případně padá pod kola projíždějících kočárků. Vyvolává tím často moji velmi hlasitou odezvu, která děsí kamarády, potomstvo i spoluobčany.
Po návratu z výprav obvykle většina rodiny předstírá únavu, zatímco mě pudí vidina posunu k důstojnějšímu bydlení k výkonům v montérkách; pochopitelně stavební práce prokládám těmi běžnějšími domácími. Ke cti manžela nutno poznamenat, že ač na rozdíl ode mě umí i odpočívat, obvykle se rovněž zapojí.
Spojené síly jsme naposledy věnovali chodbě u dětských pokojů: dospárovala, doomítl, překryl elektroinstalaci, vymalovala (jen strop), vytřela podlahu a instaloval lustr. Použili jsme designově přijatelný kus z vlastních hojných zásob. Zbývá vyrovnat „finiškou“ nerovnost na stěně, po zaschnutí přebrousit a vymalovat stěny. Ale východní křídlo domu se zdárně blíží dokončení.
Společně jsme také se stolařským odborníkem probrali budoucí podobu naší kuchyně. Pokud půjde vše dobře, bude koncem května. Ale zbývá dořešit pár drobností: metrový otvor v podlaze, výměna poškrábaného vinylu, odstranění ohavného obkladu, omítnutí zdi kolem nových dveří. S úlevou jsme přijali zjištění, že stávající digestoř má odtah na půdu. Obdržená kalkulace ceny výroby mého muže přivedla k úvahám o zakoupení kuchyně z obchoďáku, ale rychle je zažehnal.
Nedávno zvolil jako večerní volnočasovu činnost manžel pálení papírového odpadu. Aby mu nebylo ve zšeřelé zahradě u ohně smutno, vyzbrojila jsem se pilkou a nůžkami a zkusmo si vyzkoušela zušlechťování našich přebujelých stromů. Při množství výhonků jsem mnoho škody napáchat nemohla. Zásadnější zákrok na ovocných stromech již je v harmonogramu za účasti manželových rodičů. Navíc mám další tři kontakty na odborníky, z nichž – pevně doufám – alespoň jeden skutečně do naší zpustlé zahrady přijde a poradí mi zasvěceně se zanedbanými dřevinami.
Při koupi domu jsem si nastavila dvouletý limit na uvedení vnitřních prostor do obyvatelného stavu. Zahrada je nadstandard, její definitivní podobu vyřešíme později. První rok nebezpečně rychle uplynul. Zatím věřím, že v průběhu toho nastávajícího můj záměr společně naplníme.
