Zatímco práce sama nikdy neuteče, před prací utéct lze. Jakkoli je toto řešení obvykle pouze dočasné.
Dětem jsme na letošní léto neurčitě slibovali moře. Potomci mají (bohužel selektivně) dobrou paměť a z našich předchozích prohlášení bylo evidentní, že o "moře práce" se nejednalo. Nátlak na splnění neuváženého příslibu byl poměrně vytrvalý. Jelikož byli v početní převaze, raději jsem se přidala na jejich stranu. Tatínek podlehl a po usilovném hledání našel výhodné letenky do Španělska, kam jsme na prahu českého podzimu s přáteli vyrazili. Výměna montérek za plavky a naděje na odpočinek pro mne byly velmi lákavé. (Poslední týden před odletem mi výrazně cukalo pravé oko.)
Původní manželova myšlenka cestovat pouze s příručními zavazadly omezených rozměrů se ukázala nerealizovatelná. Po měsíci zvažování zvítězil zdravý rozum a přepravu dvacetikilového kufru jsme dokoupili. (Pochopitelně to lehce narušilo plánovanou nízkonákladovost, stejně jako řada dalších drobností.) Kufr sotva stačil, ačkoli jsem dětem do jejich batůžků nadupala skromnou zásobu oblečení i nezbytnou hromádku ručníků. Výbava na potápění je bohužel mírně neskladná.
Drahý choť poněkud překvapil požadavkem přidat do kufru 4 plechovky piva a dvě lahve alkoholu. Údajně nezbytná zásoba na dobu po večerním příletu a "všimné" pro ochotného pána, který nám apartmán v 21,10 předával.
Prcek letěl poprvé, starší sourozenci ho zahrnovali moudry zkušených cestovatelů (neboť již jednou letěli do Londýna). Mamince nebylo příliš dobře, částečně se projevila únava, částečně kombinace vinného střiku a čokoládové tyčinky. Do letadla jsem nastupovala polita studeným potem a před očima se mi tmělo. Naštěstí jsem neomdlela, byť vzlet jsem ani nezaznamenala.
Po příletu do Malagy jsme zvládli přepravu z letiště k apartmánu hromadnými prostředky; pochválen buď internet. Ubytování bylo krásné a následující rána i večery na střešní terase nádherné. Lahev poctivé české slivovice skutečně zapůsobila a kromě klíčů jsme obdrželi spoustu zajímavých tipů. Při jejím vyprošťování z velkého zavazadla jsem zaznamenala podezřelou vlhkost oděvů v kufru, jejíž příčinou se ukázala poloplná plechovka piva, které ovšem nevykazovala žádnou známku poškození. Tlak v zavazadlovém prostoru asi vykonal své. Naštěstí byla v apartmánu pračka.
První tři dny dovolené jsme se převážně "váleli", druhou půli pak s půjčeným vozidlem poznávali krásy Andalusie. Děti na výletech brblaly, proč nejsme u vody; u vody naopak proč nikam nejdeme. Částečně to zachránili naši dovolenkový parťáci, kteří s sebou přibalili pidiverzi udice. Pravda, současně tím rozšířili seznam požadavků puberťáka vůči Ježíškovi. Nicméně v době, kdy ratolesti neblbly ve vlnách ani nezkoumaly nikterak rušný podvodní život, bylo rybaření vítanou činností. Ač úlovky byly měr zanedbatelných.
U vody či v ní jsme našli několik větších mušlí, viděli mrtvou medúzu, postavili několik hradů a hadů z písku a spotřebovali polovinu opalovacího krému. Třikrát se mi povedlo využít pláž i k rannímu běhání, ačkoli nás silně zaskočilo velmi pozdní rozednívání v jihošpanělských končinách v říjnu.
Ze tří dnů výletů stojí za zmínku především plánovaný výstup na Gibraltarskou skálu. Vyráželi jsme brzo ráno, abychom na britské území vzdálené asi 140 km dorazili "na otvíračku. Po hodině cesty se ozvalo druhé vozidlo, že zapomněli pasy na apartmánu, čímž se posádka odsoudila k návratu zpět a zážitkům s ranní špičku v Malaze.
Naše rodina procházela pasovou kontrolou v zástupu zaměstnanců nastupujících do práce a Rock of Gibraltar zdolávala pěšky bez přítomnosti dalších turistů. Na vrcholku poté - jako většina přítomných - zjistila, odkud pochází sousloví "drzý jako opice". Jediné v Evropě žijící opičky nás postupně připravily o několik čokoládových oplatků, ačkoli jsme v souladu s instrukcí personálu neměli v úmyslu jim je přenechat. Druhá polovina výpravy dorazila na vrcholek s pasy a s dvouapůlhodinovým zpožděním. Časovou ztrátu naháněli výrazně finančně náročnější přepravou lanovkou.
Z tipů pana ubytovatele jsme za pobyt využili celkem dva: kouzelnou osamocenou oblázkovou pláž na severu, kde nás zaskočily obří vlny znemožňující koupání a (rovněž osamocený) nudista. A později hospůdku v malebné Rondě, která nás širokou nabídkou typických tapas seznámila s kouzlem španělské kuchyně. Dle laskavého doporučení mého nadřízeného si děti také vlastnoručně vyrobily čokoládu v Chocolate Factory půvabného městečka Mijas (a některé ji snědly ještě před odjezdem).
Poslední večer jsme balili a grilovali, dopíjeli víno a plánovali přesun. Díky kombinaci druhé a třetí položky jsem závěrečný pobyt na pláži v den odjezdu trávila výlučně vleže zvažujíc akutní operaci žlučníku. Od práce kancelářské i domácí jsem se během dovolené oprostila a tik v oku polevil. Španělsko jsem navíc opouštěla (na nějakou dobu) oproštěna od potřeby popíjet kávu a víno; a cestou nejmenšího odporu odhodlána nadále nekonzumovat grilované pokrmy.
Potěšující bylo zjištění, že po návratu všichni tři potomci na dotaz prarodičů svorně odpověděli, že dovolená byla super - a to navzdory faktu, že kromě prcka celou dobu nešetřili protesty a pubertálními komentáři. A práce neutekla...
