V zájmu zachování duševního zdraví rodičů je pravděpodobně ideální naplánovat prázdniny tak, aby děti byly celé léto na táborech nebo u prarodičů. My jsme úsilí v tomto směru dávno vzdali, volíme mnohem kreativnější přístup.
Drobnou chybou v plánování se povedlo přihlásit dceru na tábor na první týden prázdnin, zatímco starší syn jel na první turnus v týdnu druhém. Každopádně při počtu našich dětí, z nichž nejmladší pod věkovou hranicí šesti let téměř nikam nechtějí, nehraje můj omyl velkou roli.
Vědoma si katastrofálních následků dvouměsíčního výpadku z role matky na zdravý psychický vývoj našich dětí, rozhodla jsem se vybrat část poskytnutého náhradního volna a strávit ho s nimi. Dcera na táboře tento počin ocenit nemohla, ale jistě si mé přítomnosti užije následující týden. Půjčila jsem si (po povolení několika šňůrek) alespoň její plavky, které nenosí, "protože mají blbej střih".
Dva dny v týdnu strávila s dětmi babička. Starší rybář ji přesvědčil, aby jeli chytat ryby. Mladší nemá dosud vyhraněné koníčky; nad návrhem nejásal ani neprotestoval. Manželova maminka zaslouží metál, neboť v úporném vedru absolvovala cestu autobusem na Brněnskou přehradu, kde s vnuky strávila většinu dne. Zasílala mi fotky úlovků a informace o plaveckých (ne)úspěších mladšího účastníka rybářské výpravy a sytila hladového rybáře i malého plavce.
V pondělí a ve středu to kluci a hlavně babička kvůli způsobu přepravy zvládali "na lehko". Úterní a čtvrteční výprava probíhala s velkou výbavou v podobě židliček, plážového stanu, paddleboardu, veškeré rybářské výbavy a tašky s proviantem. Vařila jsem kroupy a hledala šrot; z auta jsme k vodě přenášeli snad dvacet zavazadel (včetně několika neskladných kyblíků).
První den mě navíc puberťák přemluvil, abychom se stavili v rybářských potřebách, neboť nezbytně nutně musel výbavu doplnit. Prcka to v prodejně bavilo, prolézal bivaky, porovnával velikosti udic a fascinovaly ho "obrovské holínky". Mně naopak pobavilo rybářské tričko khaki barvy se sdělením SOLVE THE PROBLEM. Pod nápisem se nacházely dva obrázky: na prvním panáček a panenka, která k němu evidentně hovořila; na druhém jen panáček s udicí. Napadlo mě přenechat rybářské vybavení manželovi.
Na přehradě jsme byli skoro sami a první rybku vytáhl syn krátce po nahození. Myslím, že byl opravdu šťastný, zejména když jsme mu na obsluhu ponechala i své dvě udice. Poctivě přemýšlel nad příchutí boilies, kterou použije, převinul si vlasec a převázal mi nové montáže. Trochu mu to zkalil fakt, že prvního kapříka jsem vytáhla já (puberťák se tou dobou plavil na paddleboardu), ale vynahradil si to později podobným úlovkem. Celková bilance prvního dne skončila na šesti rybách; všech pod heslem "Chyť a pusť" vrácených vodě.
Plna nadšení z krátké dovolené jsem udice, potomky i úlovky dokumentovala; zašla jsem až tak daleko, že jsem nechala vyfotit sebe s kaprem. Komentáře kamarádů překvapily - týkaly se téměř výhradně muskulatury zocelené domácími stavebními pracemi, nikoliv rybářského úspěchu. U čtvrteční výpravy již jsem od dokumentace upustila.
Ve středu, kdy byli kluci přes den s babičkou, jsme podnikli ještě večerní výlet na přehradu, (organizovaný pod průhlednou záminkou manželova hraní beach volejbalu s kamarády). Muž mě předem ze hry vyloučil, moje schopnost trefit se do letícího kulatého předmětu je bohužel poměrně chabá. Puberťák měl přislíbeno další rybaření s kamarády.
Po práci domů, najíst, připravit... První tři kilometry cesty jsme zdolali hned třikrát během prvních patnácti minut s otočkou v nejbližší obci; manžel opomněl synkovi sdělit, že se budou chytat ryby dravé, což je v očích rybáře neodpustitelné. Prcek pro změnu zapomněl doma plastovou lodičku.
U přehrady zaujal puberťák místo u vody, manžel na kurtu a prcek se mnou obojímu chvíli přihlížel. Později jsem se vzdálila. Měla jsem nedaleko v Infinitu objednanou masáž, zatímco mladší synek zůstal pod dohledem volejbal nehrajících kamarádek a ve společnosti malé dcery jedné z nich. Pro změnu ležet na masérském lehátku byla příjemná chvíle odpočinku, kterou jsem na dotaz kamarádů bezprostředně zhodnotila slovy: "Dobrý, ale sama bych si to udělala líp" - což vyvolalo vlnu smíchu.
Večer na přehradě se trochu protáhl, odcházeli jsme za tmy, prcek oblečený ve fleecovém župánku a já omotána ručníkem, abychom nezmrzli. Cestou jsem se snažila za volantem nespat, zatímco manžel byl po pivu a sportovním výkonu stále dostatečně čilý na různorodé komentáře.
Celkově mi každopádně třikrát zopakovaný pobyt u vody vrátil naději, že v létě bude i trocha času na odpočinek. Byť jsem z plážového stanu (mezi podáváním podběráku a krmením dětí hodnotnou stravou) rozesílala pracovní e-maily a následný svátkem prodloužený víkend strávila opět v roli pomocného dělníka.
