Je třeba dávat si pozor na vlastní přání, a to zdaleka ne pouze na přání tajná. I vyslovená se mohu splnit, leč rozsah může být nečekaný.
Pravidelné úkolování potomstva prodlévajícího druhý měsíc doma na "kornaprázdninách" rozvíjí fantazii rodičů. Běžné opakující se práce mají již odpovědné osoby přiděleny, nicméně jejich zavedenou rutinu pravidelně obohacujeme o neotřelé činnosti. S některými kreativními návrhy - jmenovitě například s rozsazením bouřlivě rostoucích kaktusů požadované po nejstarším synkovi - jsem dosud neuspěla. Zřídka ke své pýše navrhnu i práci, které děti těší (nápadně se to projevuje na rychlosti vykonání).
Úkolem z této kategorie - adresovaným tentokráte na jedinou dceru - byl pořádek v koupelně. Nejednalo se o celkem marné drhnutí vany a umyvadla, (které beze stop užívání nejmladším členem rodiny nevydrží ani pár hodin), ale o vyhodnocení obsahu provizorních skříněk za účelem odstranění kosmetických přípravků s prošlou expirací. Po tomto objasnění si naše holčička viditelně oddechla, (a to nikdy nemyla toalety).
Podnětem ke koupelnové čistce bylo slzení oči, ze kterého jsem po dvou dnech tápání obvinila starší řasenku. Pro názornost jsem vyskládala jeden šuplíček obsahující tužky, stíny, rtěnky a jiná 'vylepšovadla' vzhledu, která byla v době koupě nezbytná a která se z nepochopitelných důvodů nespotřebována hromadí. Vysvětlila jsem smysl expiračního kódu a na několika výrobcích předvedla, kde jej hledat; bohužel na některých kusech již číslice nebylo možné přečíst.
Zmíněných pár zkusmo vybraných předmětů velmi názorně demonstrovalo potřebu razantního zákroku, nejstarší z nich překročil doporučenou dobu použitelnosti před čtyřmi roky. Dvě rtěnky mě poněkud zaskočily barvou, nicméně expirovaly teprve vloni. Přesto jsem si naprosto jistá, že bych nikdy neopustila domov s rudými rty; pominu-li málo pravděpodobnou účast na karnevalu v převleku prostitutky.
Dcera vypadala, že se na úkol těší a hned následující den se jala obsah poliček a šuplíčků v době naší nepřítomnosti třídit - ovšem dle vlastních kritérií. Její večerní nevinnou otázku, zda si může "něco vzít" jsem pochopila evidentně špatně.
Zcela v souladu s domluvou mi odpoledne předložila hromádku předmětů s překročenou dobou použitelnosti. Zběžně jsem je prohlédla a usoudila, že pokud nebyly třeba dosud, nelze očekávat jejich užití v budoucnu. Dokonce mě upozornila na nečekaný obsah jedné krabice, ve které byly z již zapomenutých příčin uloženy dvě sady krémů na pleť 40+; ušetřila mi tím váhání, čím si budu suchý obličej natírat, až dojde aktuálně užívaný přípravek.
V koupelně mě ale zaskočily prázdné skříně. Zůstalo pár tělových mlék a sprchových gelů, krémů na suché ruce i nohy a osm kusů nepoužívaných tuhý mýdel. Našlo se několik pánských i dámských vůní a koňská mast. Z mých dekorativních přípravků zmizelo takřka vše kromě iniciační řasenky, jedněch stínů a pudru; chyběl však i příslušný štětec k jeho nanášení.
Děkovnou řeč u dcery v pokoji jsem zakončila skromnou otázkou, co že si vlastně z koupelny přisvojila. Obsah jednoho šuplíku její komody hovořil jasně. Nad laky na nehty, které nepoužívám jsem mávla rukou, nad ostatními malovátky jsem trochu povzdechla a vybavena štětcem odkráčela s pocitem, že máme v koupelně na dlouho uklizeno.
