Výkopové práce jsme naplánovali, zrušili, zrušení dementovali a následně realizovali. Údajně to byl můj nápad, což jsem až do vlastnoručního přemístění přibližně kubíku zeminy a písku naprosto netušila.
Občas vyvíjím mírný tlak, abychom stav našeho obydlí posunuli blíže obvyklému životnímu standardu. Nicméně se snažím neduživého chotě šetřit a aktivně se všech prací účastním. Zřídka vyplynou činnosti, o kterých jsem netušila, že je třeba je vykonat. Do této kategorie patří například zasíťování domu kabeláží a technikou za účelem zprostředkování obrazu zahrady na monitor a podezdění vjezdu do zahrady.
Přípravu na vjezdovou bránu (zdárně na zemi prorůstající trávou) před dvěma roky zachránil šikovný řemeslník, který nám instaloval okapy a položil vinylovou podlahu v dětských pokojích. Doplnil a zpevnil rámy z trámů a konstrukci zavěsil na mocné sloupy stávajícího plotu. Takto aplikovaná brána vlála přibližně 40 cm nad povrchem a umožňovala pohodlný vstup plížením. Únavu po únorových vichřicích manžel dočasně vyřešil podepřením a zapřením znemožňujícím její další pohyb (bohužel včetně otevření).
Plánované práce na ulici, díky kterým se na pár týdnů zcela uzavře přední přístupová cesta, nás nepřímo donutily obnovit provoz zadního přístupu. Za mě by stačilo pouhé odstranění podpěrno-opěrné soustavy obrubníků, nicméně zákonný protějšek oprášil dávnou myšlenku pevného základu. Jeden týden plánoval výkop do nezámrzné hloubky, další týden usoudil, že by beton na pojezdové zatížení nestihl vyzrát, aby o 7 dní později vyhodnotil, že je třeba základ brány přece jen udělat.
Víkend rozšířený o Svátek práce se k podobné činnost sám nabízel. Už proto, že na neděli byl plánovaný výlet, předpokládala jsem, že v pátek vykopeme a v sobotu zabetonujeme. Skutečnost byla poněkud jiná. V pátek jsme s pubertálním synkem ráno vyrazili do zahrady vyzbrojeni provázkem k určení linie výkopu, krumpáčem, lopatou a odhodláním. Úvodní elán při odstraňování směsice štěrku, úlomků cihel a jílovité hlíny bohužel rychle opadal.
Po první půlhodině se dostavil choť, aby mne upozornil, že u kopání "blbě stojím". Natolik jsem se vžila do role pomocného stavebního dělníka, že jsem odpověděla velmi jadrně. Bohužel sotva nepublikovatelná slova dozněla, objevil se soused. Probrali s mužem natírání branky a povětrnostní situaci, načež se vzdálili oba - soused natírat, manžel řezat poličky. (Rudé barvy mého obličeje si pod prachem snad nevšimli.)
My se synkem setrvali několik dalších hodin. Před polednem jsme se podělili o pivo, odpoledne jsem nám uvařila kávu. Pozdě odpoledne byl vyhlouben příkop v délce asi čtyři metry na šíři "dvě lopaty"; naše pohyby byli již velmi rozvážné a občasnou přítomnost nejmladšího člena rodiny, který se nám marně snažil pomáhat, jsme snášeli poměrně obtížně.
Druhý den puberťák vylezl z postele kolem půl jedenácté. To už maminka limitována bolavým tělem křepce házela písek do přibližně desáté míchačky a tatínek betonovou hmotu rozprostíral do výkopu. Mladší děti podávaly kameny hojně se v zahradě vyskytující, jejichž zanoření do betonu mělo snížit spotřebu materiálu. Rozespalý nejstarší syn projevil snahu pomoci, nicméně se zmohl jen na odvoz obsahu tří míchaček k bráně. U oběda zjistil, že nemůže jíst, a s bolavou hlavou se odebral odpočívat.
V souladu s manželovou instrukcí jsem přednostně zužitkovávala "škaredý" písek smísený s hlínou a kočičím trusem. Jak hromada sypké hmoty hyzdící dvorek ubývala, mizelo v míchačce postupně cokoli. I po seškrábnutí svrchní vrstvy v širším okolí stavební hmota došla a vylití výkopu betonem ustrnulo 20 cm pod úrovní terénu.
Hlavní manažer stavby (a pán domu v jedné osobě) volal o pomoc dvorního dopravce, nicméně dodatečná zásoba dorazila o celý týden později. Při sesunu z korby utrpělo pár větví ořešáku, přesto bylo složení písku na určené místo v zahradě - v silně limitovaném manipulačním prostoru - činem hodným mistra.
Ač bylo betonové dílko přikryto igelitem a fošnami, po přejezdu náklaďákem MAN bylo třeba monolit pod hlínou a třískami znovu objevit. Procházející muž se psem se mě ráno vtipně optal, zda (vyzbrojena smetáčkem a lopatkou) provádím archeologický průzkum. Nic vtipného mě jako odpověď nenapadlo. Drahý choť mé dílko později dokončil za pomoci kompresoru a přelitím kýblem vody.
Zásadní letošní zahradní stavbu jsme společně dokončili s týdenním zpožděním, aniž předtím byla uzavřena přední přístupová cesta. Radost z rodinné součinnosti mi pokazilo jen manželovo závěrečné konstatování, ve kterém mě označil za iniciátora celé akce. Měl by si vlastní zásluhy poctivě přiznat.
