kOmický blog CLXXI.

K záplavě preventivních opatření jsem přistoupila po svém. Obvyklým domácím činnostem jsem obohatila o šití roušek, pod kterými  následně ukrývám lehce unavenou tvář. 

Koronavirová karanténa řádně pohnula kormidlem osudu nám všem; díky ní se ale projevila úžasná vlna solidarity a vyrojila nekonečná záplava typicky českých vtípků. Pochopitelně vypluly i jiné - mnohem méně pozitivní - vlastnosti lidské. 

Děti zprvu nad nečekaným volnem jásaly; později pochopily, že učitelé to s domácími úkoly mysleli vážně a že ani relativně velký dům neskýtá všem přítomným dostatek prostoru. Postupem času jsou i na sociálních sítích sdílené zážitky rodičů uvězněných s dětmi v panelákových bytech mírně děsivé.

Pevně doufám, že brněnská pobočka mého současného zaměstnavatele nevyhlásí karanténu. Kancelář mi skýtá přece jen osobní prostor, který doma naprosto není respektován. Možnost vymanit se z dosahu přítomných komplikuje především skutečnost, že naše ložnice stále nemá dveře. A celodenní pobyt na zahradě je vzhledem k nízkým teplotám vyloučen, jakkoli je tam spousta příležitostí zahřát se prací.

Uplynulý karanténní týden jsem ráno sepisovala dětem nenáročné domácí i venkovní práce k vykonání; s úspěchy střídavými. Po deváté ráno jsem zavolala, abych zjistila aktuální stav: starší synek měl mobil nedostupný a dceru jsem zvonícím telefonem probudila. Prcek byl vzhůru už v sedm, kdy jsme odjížděli, ale on jediný telefon nemá. Raději jsem neefektivní formu komunikace přestala využívat.

Úkolům z maminčina seznamu se potomstvo brání kreativně; školáci raději plní zadání učitelů, než by zalévali květiny, sbírali prádlo, vyklízeli myčku nebo likvidovali ořezané větve v zahradě. (Na moje neodborné odstraňování přebytečného větvoví jabloní padlo půl víkendu). Jediné, co se záškodníkům celkem obstojně daří, je příprava jídla (spotřeba potravin značně stoupla). Místo dřívějších něžných označení budu brzy přezdíváni "Otesánci". 

Přes den se v práci snažím proniknout do nové profese. Po večerech likviduji doma dávné zásoby nejrůznějších bavlněných látek, stříhám čtverce a pruhy a tvořím slušivé kousky pro zakrytí dolní poloviny obličeje. Využití šicího stroje narůstá přímo úměrně se zvyšujícím se počtem nakažených. Při šití zvažuji možnost potomkům namluvit, že je bezpodmínečně nutné nosit roušky trvale i doma. Zakrytá ústa by mohla snížit jejich spotřebu potravin.

Pobyt dětí doma přináší i pár výhod - po pár upomenutích nakonec zalijí květiny a vytřou podlahu, vyklidí myčku a pověsí prádlo. Někdy i nakrmí domácí zvířata. Naše cesta do zaměstnání není komplikována zajížďkou ke školce. A mohla jsem pozastavit trvalý příkaz na úhradu stravného školní jídelně. 

Kuchyňský stůl přeměněný na krejčovskou dílnu byl využit i k výrobě ekologických sáčků na budoucí nákupy ovoce, zeleniny či pečiva, stejně jako na ušití nové plachty k překrytí venkovního výběhu pro morčata. Látky uložené ve dvou bednách od banánů přináší inspiraci i pro další domácí projekty... Chystám se na ně. Až pominou naléhavější potřeby.

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Jana Kozubíková | čtvrtek 26.3.2020 21:49 | karma článku: 14,88 | přečteno: 294x
  • Další články autora

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXIX.

7.5.2024 v 20:00 | Karma: 10,69

Jana Kozubíková

kOmický blog CDXC.

6.5.2024 v 6:00 | Karma: 12,04

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXVIII.

25.4.2024 v 5:00 | Karma: 15,07

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXVII.

22.4.2024 v 6:00 | Karma: 12,03

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXVI.

17.4.2024 v 6:00 | Karma: 13,10