Přípravu potomka na školní docházku není radno podcenit. Nedopatřením se nám podařilo přihlásit ho na lekce edukativně - stimulační skupiny dětí předškolního věku hned dvakrát.
Při naší složité dopravní logistice vodí prcka do školky starší sourozenci a vyzvedávají ho obvykle babičky. Přináší to pár drobných komplikací v komunikaci s předškolním zařízením. Projevily se mimo jiné při přihlašování na ESS - ale vždycky je lepší dvakrát než vůbec.
Během jedné z mála osobních návštěv školky jsem na nástěnce zaznamenala informace o lekcích pro předškolní děti na "naší" škole. Usoudila jsem - mylně, že školka lekce zajišťovat nebude a obrátila se s přihláškou na uvedený školní kontakt. Později se ukázalo, že bude příprava našich budoucích nadějných studentů probíhat i v MŠ. Nemohli jsme se rozhodnout, které variantě dát přednost, až vyhrály obě. V rámci seznámení předškoláka s prostředím jsme považovali za přínosné školu nezavrhnout.
Babička se uvolila navštěvovat coby doprovod pondělní lekce ve školce, na mě připadla návštěva školy ve středu odpoledne. Druhá babička mi chlapečka doručila před školu. Z práce jsem utíkala, přesto jsme přišli poslední. Ale nezapomněli jsme pastelky ani papučky, pročež se cítím jako kandidátka na titul Matka roku.
Synek se na mě usmál a já okamžitě zaregistrovala, že mu chybí další mléčný zub. Kromě bezzubého looku zapracoval na celkovém image a odmítl se převléknout z tepláků. Nebyl ve volnočasovém outfitu jediný; dětí polovina a u některých maminek bylo možno váhat. Poněkud přerostlé synáčkovy vlasy jsem zaregistrovala až při usednutí do lavice - o víkendu zastřihnu.
V úvodu se děti představovaly; měly uvést jméno a činnost, kterou dělají nejraději. Některé rády stavěly, jiné tančili; náš synek si "rád hraje". Trochu mě uklidnilo, že problémy s výslovností složitějších souhlásek má ve skupině více dětí. Nicméně jsem si položku "logopedie" připsala na seznam úkolů k řešení.
Lekce přinesla i jiná zajímavá zjištění. Prvním byla rodinná spřízněnost s jednou z učitelek, byť velmi vzdálená přes rodinu manžela. Obě dvě zjišťovací otázky pedagožky jsem odpověděla kladně a bylo jasno. Protekci od toho nečekáme.
Při plnění úkolu - třídění malovaných obrázků různých předmětů do skupin - byly možná překvapené všechny maminky. Nikdo ze skupinky dětí neidentifikoval sako, shodly se jen na "bundě" a zařazení do kategorie "oblečení". U nástrojů a nářadí byla situace ještě zajímavější. Na druhý pokus poznal náš znalec jako jediný zástupce dětí rýč (první tip zněl "lopata"). Štěstí, že s námi na podzim hojně pracoval na zahradě. Kosu však neznal žádný předškolák. Nejblíže podstatě věci byl pojem "sekačka", který dospělé účastníky rozesmál. I se zeleninou to bylo neslavné, zásadní problém byl identifikovat kedlubnu a ředkvičku.
Na vzorku asi deseti malých osůbek bylo krásně vidět, jak moc jsou malé holčičky snaživé a chlapci to mají na háku. Slečny zřetelně vyslovovaly, způsobně se hlásily, odpovídaly správně, poslouchaly učitelky. Chlapci koukali okolo, vnímali jen občas, vykřikovali a při nápovědě první slabiky doplňovali jen zbytek slova.
Nejvtipnější byla na závěr pohádka O červené Karkulce, kterou měly děti chronologicky sestavit z deseti obrázků a společně povyprávět. Dozvěděli jsme se, že do košíku dala maminka pro babičku víno a salám. Víno je asi velmi populární, shodly se na něm všechny děti. V naší domácí verzi byla v košíku kromě lahve bábovka, ale salám by možná vlka či babičku skutečně potěšil více.
Ke konci lekce jsme obdrželi soubor papírů s domácím úkolem. Budeme doma kreslit čáry a hledat odlišnosti, máme na to týden. Jen nevím, jak budu snášet synkovu nevoli, že nemá všechny linie dokonale rovnoběžné.
Inspirována Karkulčinou babičkou jsem si doma nalila sklenku růžového vína, abych tu předškolní přípravu lépe zvládla.
