Sobota coby návštěvní den se vyvinul úplně jinak, než jsem původně předpokládala. Mým úmyslem bylo hodně pracovat a krátce odpoledne posedět nad kávou.
Na valašské oslavě jsem oslovila švagra a švagrovou, aby se po zimě přijeli podívat na "bouřlivý" vývoj našeho stavebního snažení.Souhlasili rádi, (mají hotovou novostavbu). Můj milý muž byl o této domluvě řádně spraven.
Přesto (zřejmě v děsu, že nám doma zůstane nedopité pivo z pátku), obvolal dostupné kamarády a pozval je všechny k nám. Sobotní odpoledne pak přineslo řadu nečekaných situací. Přijel pozvaný švagr s rodinou i tchánem. Současně s ním se vynořili pozvaní kamarádi v hojném počtu. Řadu z nich děda i manželův bratr pochopitelně znali, byť se pár let jistě neviděli. Proběhlo seznamování s ostatními, při kterém jsem jako hostitelka naprosto selhala a ponechala to nezodpovědně na hostech.
Při nákupech jsem po předchozí zkušenosti neponechala nic náhodě. Nakoupila jsem maso, sýry, uzeniny, pochutiny, zeleninu i pečivo. Na část uvedeného jsem si bohužel během hektické návštěvy vůbec nevzpomněla. Zbytky ale manžel a děti likvidovali velmi ochotněještě několik dnů.
Přítomní si naši nemovitost prohlíželi tentokrát jednotlivě a bez výkladu, Všichni už zde byli - a pokud jim paměť slouží, měli možnost rekonstrukční pokroky porovnávat. Jarní deštík nás zprvu nahnal do kuchyně – poté, co syn dobrovolně sám krásně nachystal sezení v zahradě. S postupujícím odpolednem se – po třech sáčcích chipsů – počasí umoudřilo a dovolilo přesun ven. Nakonec jsme (někteří) použili i krémy s ochranným UV filtrem.
Debata se rozvíjela na nejrůznější témata – zaujala mě především teorie obecné aplikace Gaussovy křivky. A také vzpomínky na zážitky z období manželových gymnaziálních studií. Vtipný je z mého pohledu kontrast pohledu -náctiletého studenta a čtyřicetiletého muže.
Manžel ve společnosti pookřál, na mě naopak dolehla únava (podpořená většinovým podílem na likvidaci sedmičky bílého vína). Večer jsme ještě shlédli spolu s dětmi film; já pochopitelně s pletením v rukách.
V neděli jsem po probuzení obrátila oči k oknu a následně v sloup. Dostavila se příšerná migréna, jejíž původ bylo možné přičítat únavě i vínu. Trnula mi půlka krku a cukalo oko. Dopoledne jsem přežívala toužíc výhradně po tichu a po tmě. Marně. Po poledni, čaji a ibalginu se stav zlepšil.
Během dopoledne jsem se - rovněž zbytečně - snažila přistihnout manžela při práci; nepočítaje budování strategických pozic v Ikariamu. Zato mistrně rozděloval domácí práce dětem. Dcera dostala za úkol umýt nádobí, přičemž přehlédla litrovou láhev jaru vedle dřezu. Manžel nemohl najít houbičky na nádobí a obvinil mě, že je záměrně přesouvám. Mé dobře míněné doporučení k uvaření brambor a dojedení zbytků masa ze včerejška bylo zpola ignorováno. Alespoň dojedli nakrájené (rovněž včerejší) pečivo. A "mamí" zaznělo během prvního půldne jen osmasedmdesátkrát...
Po poledni přišla dcera, že si z umytých vlasů nemůže udělat culík; a přemluvila mě k zapletení copů. Načež všichni (krom prcka) odjeli na inBalance. Exhumovala jsem se z peřin, aplikovala prví dávku prádla do pračky a zvážila nutné výkony a vlastní kondici. Ve snaze se zcela nezničit jsem jenom vymetla pozůstatky včerejšího povoleného nepřezouvání, setřela všechny podlahy (se speciálním důrazem na okolí soudku v kuchyni), upekla kynutou buchtu a vyprala další dvě nebo tři várky prádla. Kolem páté mi kamarádka dovezla dceru na masáž.
Manžel po návratu z dětského kroužku navlékl pracovní oděv a přidal dvě řady tvárnic na spižírnovou příčku. Ani po tomto zásahu není zídka vyšší než já.
I další den mi v práci skupinka neviditelných tvorů v hlavě kopala tunel směrem od oka do týlu, ale přežila jsem. Pracovní dobu, dvě hodiny přesčasů, hodinu masáží. Alespoň, že doma bylo uklizeno a připravena skromná večeře. Díky dětem i manželovi!
