kOmický blog CDXLVIII.

Zásadní pravidlo spokojeného vztahu je neptát se na věci, které nechcete vědět. O četných možnostech jeho aplikace jsem dosud neměla tušení.

Víkend po tradičně hektickém týdnu sliboval odpočinek. S naivní důvěrou, že "není nic potřeba" jsem první volný den strávila poklidnou vycházkou se psem, úklidem a praním. Přistihla jsem se nečekaně, že zbavena obvyklého časového presu nekomentuji nepopulární domácí práce zoufalými výkřiky ani nadávkami neadresně směřujícími na tvůrce nepořádku.

Pánům řemeslníkům zabývajícím se naší fasádou jsem uvařila kávu a litovala, že k ní mimo mléka a cukru není co nabídnout. K večeru proto kuchyní zavoněla mramorová bábovka. 

Odpoledne jsem vyzvedla rybařícího synka u vody (opět bohužel bez vánočního kapříka), v zahradě sebrala pár ořechů a pomohla rozhrnout hlínu, kterou dcera (!) bagrem naložila do kontejneru a manžel převezl. Zvýšila se tím pravděpodobnost, že dešťovkouvou nádrž do prvního sněhu zasypeme.

V očekávání tuhé zimy byla též na pořadu kočičí bouda, které bylo nutné upravit zateplení lehce dodrané nenechavými tlapkami. Nově budou mít naše šelmičky interiér stylově obložený dřevem.

V podvečer jsme s manželem ve dvoře obhlíželi fasádu připravenou na svrchní barevnou vrstvu... Práce nyní vázne jen na dodání barvy. Směřujíc pohled na zastřešené záparží, tázala jsem se: "Co ty trámy?". Přesah střechy totiž drží prvky v dosud přírodním provedení, byť našemu předchůdci nelze upřít snaha je obrousit.

"Měly by se natřít" zněla odpověd. Z toho nepřekvapivě vyplynul můj nedělní úkol. Po letech působení povětrnostních vlivů (a nenechavých zoubků štěněte) bylo nezbytné použít brusku. Ocenuji, že mi milý choť přistavil půvabné lešení a při mém energickém potírání dřeva lazurou poctivě setřel tři kapky omylem končící na dlažbě.

Zatímco jsem se realizovala ve výškách, manžel protahoval průchodky a syn odkopával hlínu od základu zdi v průjezdu. Dcera s nejmladším potomkem natírali v zahradě kmeny stromů vápnem. Lehce mě zaskočilo, že mé velmi staré pracovní kalhoty, které si příležitostně půjčuje, označila za "husté" a litovala, že jsou poznamenané stavební a malířskou činností. Synka jsem oblékla do starých kalhot od pyžama a svého - velkého - pracovního trička.

Zajímavé bylo zjištění, ze pohyb po mírně nestabilní konstrukci výborně posiluje stabilizační svalstvo - podobně jako například jízda na padleboardu. Stejný účinek má i balancování na hliníkovém žebříku tři metry nad zemí při původně neplánovaném opracovávání přesahu střechy nad průjezdem.

Už po nanesení první vrstvy se nabízela vtíravá otázka, proč jsme nátěr neaplikovali o pět let dříve. Odpovědět na ni neumíme. Celkově výsledek působí, jako by zde byl odjakživa. Až bude hotová fasáda, přebrousím a přetřu lazurou ještě lavici tvořenou silnou fošnou pěvně umístěnou podél zdi zápraží.

Při opouštění domova v pondělí ráno jsem cítila vnitřní uspokojení z vykonaného díla a také svalovou únavu. Nyní at si klidně barvu doručí...