kOmický blog CDXLVI.

Mám-li se vyvarovat hloupému opakování stále stejných chyb, zdržím se napříště kategorických prohlášení.

Ženy údajně špatně snáší kritiku, nicméně zkušenosti mě nepřesvědčily, že by ji snad muži snášeli lépe. Naopak jsem opakovaně vypozorovala přístup koncentrovaný ve větě: "Když to dělám blbě, nebudu to dělat vůbec".

Pokusila jsem se k tomu postavit podobně. Po opakovaném marném hledání barvy (v manželem systematicky uspořádaném sklepním regálu) jsem nedávno hlasitě usoudila, že napříště přenechám tuto aktivitu odborně zdatnějším. V rozporu s proklamovaným jsem však byla opět pověřena nalézt mahagonovou lazuru. Dvakrát jsem se pokusila protestovat, nicméně s nulovou odezvou. Odměnou mi byla nalezená plechovka.

Stejně kategoricky jsem dva týdny zpět hlásala, že rozhodně nebudu srážet hrany trámků v průjezdu elektrickým hoblíkem. Po jejich broušení jsem navíc měla problém uchopit tužku či příbor a a naopak neměla v úmyslu znovu posilovat na lešení ve vzpažení se zátěží hoblíku.

Jakkoli mi dodatečná úprava hran trámů připadala naprosto nadbytečná, manžela jsem nepřesvědčila. Nabídl se ale, že hrany hoblíkem upraví sám.

Odvážela jsem syna k vodě (za účelem lovu vánočního kapra) a doufala, že po návratu budu mít připravené lešení a sražené hrany prvních dvou trámů. Vzhledem k přítomnosti řemeslníků chystajících fasádu na finalizaci byl ovšem drahý choť zaměstnán jinými úkoly - demontáží schránky a čísla popisného.

Aktivně mi pomohl lešení umístit do průjedzu a zatímco jsem ručně dobrušovala úseky, na které nestačila bruska, dle příslibu zhobloval krajní trám.

Krajní trámky bylo možné opracovávat současně s nejblíže sousedícími, pod čtyři středové bylo nutné přesunout lešení pod každý jednotlivě. Pochopitelně bylo nezbytné nejprve hoblovat, následně dobrušovat a na závěr natírat.

Volat drahého zákonného partnera ke každému trámu zvlášť bylo nadmíru nepraktické, pročež jsem hoblík rychle omilostnila. Při činnosti mne choť přistihl a u druhého trámu i téměř násilně vystřídal. U třetího trámku ohodnotil vedoucí party řemeslníků, že jsem šikovná paní. (Jeho žena by tohle dělat nemohla.) Na lešení už choť vystoupil pouze jednou, když se odhodlal přetřít údajný flek mimo můj dosah. Po zbytek doby kalibroval kamery a řešil s řemeslníky další postup prací.

Na paní se závratí jsem si vzpomněla, když jsem příštího dne při natírání druhé vrstvy lazury lešení málem opustila nedobrovolně. V obavě z pádu do výkopu při stěně domu jsem ovšem dokázala vyvinout nebývalou sílu a zachytla se žebříku, navzdory dosti namoženýmm pažím.

Jako obvykle jsem piliny slzela ještě další dva dny, stejně jako jsem zaschlou mahagonovou barvu škrábala nehtíkem z potřísněného předloktí. A rovnováhu mezi plynulým postupem stavebních prací a zamezením sebedestrukce nadále hledám.