Mám ráda osamělé večery, pravděpodobně z důvodu nízké četnosti jejich výskytu. Leč ne vždy splní má očekávání.
Drahý choť odjel na konferenci, čekaly nás tedy dva dny bez jeho společnosti. Na první "volné" odpoledne jsem lehce masochisticky zařadila návštěvu velkoměsta v doprovodu nejmladšího potomka. Důvodem nebyla zíliba v sebepoškozování, ale objektivní nutnost pořídit dítku důstojné přezůvky.
Ke starším dětem jsem vznesla písemný dotaz, zda nepotřebují doplnit školní výbavu. Načež student projevil zájem o tabulku periodické soustavy prvků a jeho mladší následovnice o sešity a - nečekaně - boty na přezutí.
Školáka mi předala babička, která s ním stihla vyřídit přenos roční předplatní jízdenky na MHD na nový nosič, neb pro opakované selhávání techniky byl nucen často cestu domů platit v hotovosti, což stresovalo jeho i mne.
Mírně protestoval, ale ujišťovala jsem ho, že ve městě nebudeme dlouho a koupíme si zmrzlinu. Překvapilo mě, že první obchod, který ho zaujal, bylo knihkupectví. Až uvnitř jsem zjistila, že nejeví zájem ani tak o literaturu jako o regál s plyšáky. Pro lehčí průběh nákupní anabáze jsem bez většího boje obětovala 150 Kč za hada.
O pár vchodů dále jsme v obchůdku s dětskou obuví ukořistili přezůvky. První dva zušené modely se s úspěchem nesetkaly, u třetího mladému muži znatelně zazářily oči a bylo rozhodnuto. Od dob, kdy jsem zde kupovala botky na přezutí starším dětem se ceny poněkud navýšily; paní prodavačka je ale stále stejná.
V nedalekém papírnictví jsme získali průhledné fólie, kroužkové sešity, deníček a na vyžádání i Mendělejevovu soustavu prvků. Nad zamýšlený rámec byly zakoupeny tvrdé desky na synkovy sešity. Přesto tento nákup vyšel nejlevněji, nepočítám-li závěrečnou zmrzlinu před opuštěním centra jihmoravské metropole.
Příští zastávka byla v drogerii, neb dcera doma u lékarničky vyslovila kritickou připomínku k nedostatku náplastí. U příslušného regálu syn bleskurychle objevil digitální teploměry a upozornil na nevyrovnané výkony našeho domácího (sedmnáct let starého) exempláře. Na účtence tak byla celková suma o dost vyšší proti původním předpokladům.
Na náměstí začal potomek projevovat mírnou netrpělivost. Vpluli jsme do obchodu s obuví, kde jsem bezradně pátrala po dámských pantofích na přezutí. V zadní části obchodu jsem narazila na výprodej, přičemž černé nazouváky Adidas mi dcera přes messenger obratem nadšeně odsouhlasila, jakkoli na mé nožce velikosti 39 seděly pantofle s udanou jednačtyřicítkou.
Návštěvy galanterie jsme byli ušetřeni, neb zavírala předčasně. Naopak u Bati jsme úspěšně vrátili tenisky z e-shopu, aniž jsme za ně vybrali náhradu. Kdybych jen tušila, že budu za pár dní nucena vracet další pár. Ověšeni taškami jsme se vydali k domovu.
Většinu večera jsem strávila šitím džínového vaku, který jsem přislíbila nejstaršímu synkovi, aby měl v čem transportovat pracovní oblečení na brigády. Při navlékání niti do jehly šicího stroje jsem alespoň využila své nové brýle na čtení.
Když mi v půl desáté večer volal manžel, zda mohu najít a vzít příštího dne s sebou starší dětské ploutve, byla jsem unavena a zaskočena. Po půl hodině hledání ve sklepě, ložnici a šatně jsem již byla i nepříjemná. Což zřejmě dovršil i fakt, že jsem inzerované ploutve nalezla, leč nebyly velikosti 29 udané na obale, ale 34 (vyraženo na ploutvi).
Choť byl na vzdálenost 250 km přesvědčen, že mám nesprávný kus, jakkoli vzhled i značka odpovídaly fotografii z jeho inzerce. Třetí večerní telefonát jsem ukončila poněkud nevrle s tím, že si ráno možná hledací kolečko zopakuji.
Naše nejmenší dítko mezi tím usnulo v tatínkově posteli, kde jsem ho navzdory snaze o zdolání části literárního díla brzo následovala. Poučena pro příště, že program osamělých večerů je třeba lépe plánovat.
