Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.
Zní to poeticky, jedná se ovšem o vztah pracovní. Změna zaměstnavatele byla překvapením i pro mne, ačkoli jsem byla jejím iniciátorem. Jistý podíl na tomto zásadním rozhodnutí měly tři osoby, kterým to jednou pravděpodobně přiznám (a bude-li třeba, i vyčtu).
Výhodou pokročilého věku je jistý nadhled, který zabraňuje zbytečné panice. Přesto připouštím, že jsem se párkrát během nekonečného seznamování s novou problematikou zamyslela, zda tato životní vyhýbka nebyla čirým nerozumem. Objektivně totiž nelze definovat žádné její zjevné výhody.
Během upylnulých týdnů jsem se seznámila s neuvěřitelným množství směrnic a postupů, leč nemohu říci, že bych se v nich s jistotou orientovala. Podobně bylo zdoláno několik zákonů, o jejichž paragrafech se mi příležitostně zdá. Kupodivu samostudium se osvědčilo mnohem lépe než hromadné vzdělávání, neb pobyt ve vydýchané zasedací místnosti a monotonní projev některých lektorů vedou k přepínání vědomí do režimu stand by.
Zcela nečekaně se mi podařilo zorientovat se v budově, což se zprvu bez použití mapy zdálo nemožné. Na jednání do příslušných kanceláří již trefím bez doprovodu, nicméně za své průvodkyně - nesrovnatelně lépe zorientované v problematice - jsem vděčná.
Abychom pracovní stránku mírně odlehčili, slavili jsme v kanceláři MDŽ tématicky s karafiáty, jednohubkami a šunkovými rolkami. Stejně tak nás kolegyňka přiměla vytvořit velikonoční výzdobu, pro kterou jsem neváhala za mrazivého rána stříhat větve nerozkvetlé třešně. Poslední invenční nápad je barevně ladit oděv.
Na předchozí zaměstnání samozřejmě vzpomínám. Zdaleka nejen proto, že denně míjím jeden financovaný nebytový prostor. (Na katastru nemovitostí jsem iniciativně ověřila, že přepis na nového majitele řádně proběhl.)
S přibývajícími vědomostmi mi moje nová pracovní pozice připadá hodná supermana, nicméně nemám mentální prostor se tímto pocitem zabývat, natož děsit. (V tomto ohledu jsem zcela saturována výstupy od našich potomků.) A především zaměstnavatel i já máme stále dost času si případně vzájemný vztah rozmyslet.
