Jakkoli v práci aplikuji teorii přehledného nepořádku a úkoly řadím dle důležitosti, doma vynikám především v nekonečném řetězení činností v marném úsilí o optimalizaci.
Víkend jsem původně plánovala jako převážně odpočinkový s kapkou společenského a kulturního života. Zahájila jsem po anglicku čajem s mlékem a jako starý zálesák (s pomocí jediné sirky a bez třísek) zatopila v kamnech, ke kterým jsem trpělivě celý víkend doplňovala dubová polínka.
Při venčení krásně pršelo, což nevadilo čtyřnožci, ani klíšťatům, která - nedbaje kalendáře - pijí krev již v polovině února. Rozježděné lesní cesty zanechaly významné stopy nejen bahna na pohorkách a riflích.
Po návratu vysvitlo slunce, které posloužilo jako inspirace k využití energie vyrobné domácí FVE - konkrétně k praní a vaření. Prostojům mezi okrajováním brambor a věšením prádla jsem se vyhnula odstraněním vodního kamene z vodovoních baterií a vrstvy prachu z širokých parapetů. Současně jsem zbavila rostliny na nich suchých listů a doplnila vláhu suché zemině. Průhled skrz okna komplikoval prašný povlak, který jsem velkomyslně přehlížela. Též mytí podlah jsem velkomyslně delegovala dětem.
Když jsem nesla na kompost kbelík s bioodpadem, napadlo mne cestou uklidit zahradnické nůžky ležící druhým týdnem v předsíni. Leč dík náhlé inspiraci byly použity ke získání větví jívy a zlatého deště, (aby nám doma dělaly jaro). Cvičně pak byla přistřihnuta i letošní první jabloň - v postupu k dalším sadařským výkonům mi zabránila přislíbená odpolední účast na oslavě. Než se oblékl i drahý choť, zašila jsem nejmladšímu dítku tepláky.
V neděli opět panely zdatně vyráběly energii, zaměstnaly pračku i elektricku troubu. Počasí (a dokonale upravená sousedova zahrádka) vybízelo pokračovat v jarním řezu stromů. Limitována časem k dopečení piškotového korpusu jsem ale nejprve odstranila z oken vedoucích do dvora zimní nánosy a blátivé kočičí i psí stopy. Činnost bohužel přinesla poznání, že letos bude nezbytné dřevěné rámy obrousit a znovu natřít - čímž mám při členitosti oken zábavu na většinu léta.
Předpokládala jsem, že v neděli dojíme zbytky ze soboty - hrášková polévka sice padla, ale od obou druhů masa i příloh zbylo. Kuchařské volno bylo využito ke stylingu korun stromů, maxipes přitom hodnotil kvalitu práce rozžvýkáváním obětovaných větví.
Když mě hlad přivedl ze zahrady zpět, došlo na neblahé zjištění, že plánované ohřáté zbytky nevystačí pro všechny. Rychlá improvizace zaujala nejvíce strávníků a kuřecí s rýží mi zbylo na pondělí. Než rodina usedla ke stolu, byla vrstva čerstvě rozmrzlých jahod na piškotové buchtě pokryta pudinkem. Vznikla tak důstojnější náhrada za kynutý koláč z minulého týdne, na kterém vrstvu pseudoborůvek nevylepšila ani hojná dávka posypky. (Napříště úrodu na keři přenechávám výhradně ptactvu.)
Po jídle jsem se vrátila ke stromům; bez použití žebříku v korunách od hranice 180 cm vládne zatím anarchie. Za nedůstojný vzhled se mi pomstila mladá hrušeň padající větví, která zasáhla obličej a zapůsobila na spodním rtu podobně jako výplň kyselinou hyaluronovou. Za účelem večerní návštěvy divadla jsem později alespoň škrábanec nad rtem horním překryla make-upem. A horní části korun stromů odložila na příští "odpočinkový" víkend.
Nemohu nezmínit, že se manžel během volných dnů také překonal; probral v šatně své oblečení a vyřadil celkem 10 reklamních triček, tři košile a dvě unavená saka. Namontoval také pět úchytek z plánovaných čtyřiceti. A v neděli večer předvedl svůj životní výkon v hokejové brance.
