V mrazivém úvodu roku mne manžel přesvědčil, že je nejen nadaný manažer, ale i výkonný osobní kouč.
Po svátečním povalování a přejídání byla lyžařská rodinná dovolená vítaným zpestřením. Mírně ji komplikovaly zaměstnanecké povinnosti, neb na pátek před odjezdem připadlo firemní školení spojené s novoroční besídkou a sobotní turistickou akcí. Původně plánované lyžovní zhatil sníh, který zbaběle roztál.
Před odjezdem jsem poctivě trávila večery na elipticalu, abych zlenivělé končetiny trochu uvedla do reality. Desetikilometrová vycházka po německé straně Šumavy přípravu završila.
Přátelé, kteří již cílovou lyžařskou destinaci navštívili, upozorňovali na možnost využít místní bazén a kluziště. Ve prospěch druhého hovořilo nulové vstupné.
Manžel všem doporučil přibalit plavky, sám navršil v zádveří lyžařskou i snowboardovou výbaru, optimisticky přihodil jejiné běžky a nakonec prohledal úložné prostory a (překvapivě) našel patery brusle.
Největší radost ze společné dovolené jevil čtyřnožec, zatímco potomstvo po příjezdu do cíle nesouhlasně komentovalo nutnost převléknout se na svah v autě. Nejmladší dokonce tvrdošíjně vykřikoval, že lyžovat nepůjde.
Využili jsme čtyři odpolední skipasy (a obědvali gumové medvídky), zatímco nebohý tatínek přemisťoval vozidlo k ubytování, předměty do třetího patra, rodinu ze svahu... a navíc hlídal domácího mazlíka. Nebýt po firemní akci unavená, byla bych pyšná na sportovní výkony našich dětí a vděčná za obětavost drahého chotě.
Příštího dne byla na svah vyslána stejná sestava, otec rodinny se vyzbrojil pracovním notebookem. Při odchodu nadhodil, že by se odpoledne rád chvíli svezl. Rovněž po letech mimoděk objasnil, že jeho preference snowboardingu je částečně způsobena absencí lyžařské obuvi. Toho odpoledne tedy brázdil sjezdovku na prkně, děti trávily volno hlídajíc psa a matka vyrazila do běžecké stopy.
Manželovi se horské středisko pravděpodobně zalíbilo, nebo následující ráno se opět dožadoval svých dvou hodin. V podvlíkačkách jsem usedla ke knize s vědomím, že do závěrečného sjezdu v šestnáct hodin mi zůstane dosti času.
Vybavena dvěma müsli tyčinkami jsem plán dne naplnila; úvodní část s dětmi na lyžích, zatímco odpolední - osamělou - na prkně. Toto rozhodnutí nebylo taktické, neb dolní končetiny již jevily známky únavy. Ale houstnoucí mlha na kopci nedostatek stylu milosrdně skrývala.
Program posledního dne byl dlouho v jednání, významně ovlivňován nutností vyklidit dopoledne apartmán. Zahanbena manželovou obětavostí jsem navrhla, že velké děti mohou lyžovat, nejmladší potomek s tatínkem plavat a sebe na běžkách nominovala do role hlídačky psa.
Dopadlo to jinak. Ráno jsem za svítání venčila na běžkách; škoda, že mne nenapadlo tyto aktivity spojit dříve. Náctiletí potomci byli vyloženi v nedalekém horském středisku ozářeném sluncem. Až jsem zalitovala, že jsme připustili návštěvu bazénu, kterou vyžadoval nejmladší. Před plaváním jsme všichni (mimo maxipsa) chvíli bruslili. Nutno přiznat, že synek sporadicky a s výhradami.
Plaváním jsme strávili čas, než tatínek vyzvedl starší děti. Jakkoli v Rakousku mají odlišné představy o teplé vodě, byl pobyt v bazénu - především venkovním vyhřívaném - unaveným svalům příjemný.
Předpokládám, že vlažný vztah drahého chotě k lyžařským dovoleným je částečně způsoben tím, že je dobrovolně tráví nelyžařsky v roli řidiče, nosiče a (dokonce) kuchaře. Což doplněno utracenou sumou vyznívá skutečně nelichotivě.
Obdivuhodné je, že mne svým nenápadným působením nasměroval k maximálnímu využití všech sportovních možností - možná jsem přes svátky přibrala. Ale o moji linii obavy mít nemusí, mám od Vánoc poněkud pošramocené zažívání, besídkou jsem jeho stav nevylepšila a i ve dnech následujících po společné dovolené upřednostňuji vařenou pohanku.
Pravděpodobně přijde čas, kdy můj zákonný protějšek převezme péči i o rodinné stravování. S důvěrou mu jej přenechám, jakmile přestane můj pitný režim saturovat vínem.
