Pracovní týden začal vtipně nemocí kolegy, který tak podpořil již pár dní nepřitomnou kolegyni. Intenzita práce narostla, stejně jako chybovost; ale i procento schválených obchodů.
Nepřítomnost poloviny osazenstva kanceláře zapříčinila, že deska pracovního stolu byla pod nánosy papíru zacela skryta, pominu-li nevelký prostor na klávesnici. Pod ni jsem bezpečně ukládala dokumenty, které něměly mezi ostatními zapadnout.
Kolega na tom nebyl o nic lépe, a navíc musel (v pro řidiče ne zcela komfortním počasí) vyrážet častěji do terénu a sněhové břečky. Před koncem pracovní doby jsme pravidelně lehce zadrhávali oba a doma jsem pro neschopnost souvislého vyjadřování převážně mlčela.
Vysoká nemocnost způsobila, že byla odvolána přislíbená firemní večeře, na kterou jsme se na pobočce těšili od ledna. Přesun na neurčito nám dodal mírnou naději, že si jí užijí i naši partneři, kterým navzdory pozvání účast shodně hatily jejich předvánoční pracovní povinnosti.
Kvůli obtížím při hledání termínu jsem rušila návštěvu u kadeřnice, nicméně nečekaně volný večer jsem plně využila ke zvelebování domova před svátky, (stále nespočívajícím v úklidu ani pečení, ale v natírání čerstvě dodaných skříní).
Díky zúžení výkonného týmu jsme zažívali i vtipné momenty. Pro kolegy na centrále bylo často poněkud matoucí, že konkrétní klienty obchodně řeší náhradníci. Všechny zúčastněné strany se s tím ale nakonec popasovaly statečně.
Odrovnal mne až pán z ulice, který se k nám přes recepci lehce vetřel v závěru pracovní doby. V kanceláři jsme u pěti stolů hleděli do monitorů dva a odčerpávali poslední zbytky pracovní energie.
Jelikož sedím blíže dveřím, připadl první kontakt na mě. Na dotaz adresovaný příchozímu: "S čím Vám můžeme pomoci?" dotyčný odvětil, že by potřeboval hovořit s nějakým obchodníkem. Evidentně od pohledu bystře usoudil, že to nejsem, (byť moje vizitka hlásá cosi jiného).
Kolega se jal situaci zachraňovat, pročež si vyslechl jednu z mnoha neodolatelných nabídek spolupráce. Můj příspěvek spočíval v přípravě kávy. A byť jsem poněkud pospíchala, vyčkala jsem ukončení obchodního jednání, abychom zachovali početní přesilu.
Ke konci týdne jsem oběma kolegům upřímně - a pochopitelně zcela nezištně - přála brzké uzdravení, protože jakkoli pečlivě každý e-mail končím přáním klidného předvánočního času, sama toto slovní spojení považuji za protimluv.
