Náročnost organizační práce ocení pouze jedinci, kteří tuto nevděčnou činnost někdy vyzkoušeli v praxi.
S povděkem sleduji intenzitu dění v naší obci a smekám hluboce před všemi organizátory. Při stěhování jsem předpokládala, že se postupně přirozeně do obecního života zapojím. Mírně jsem podcenila množství času obětovaného uvádění domu do obyvatelného stavu (a covidovou izolaci). Po pěti letech jsem v tomto směru udělala alespoň první - velmi zanedbatelný - krok.
Původní požadavek na elektrifikaci prostoru za zahradou při příležitosti Pochodu světlušek byl směřován na drahého chotě. Bohužel termín akce kolidoval s jeho dovolenou v zahraničí, pročež mi byla významná funkce delegována.
Nejbližší venkovní zásuvka se bohužel nachází na zcela opačném konci pozemku. Od vjedzu vede přes dvůr k průjezdu do zahrady prodlužovačka (již značně zarostlá travou). Nyní je toto připojení hojně využíváno, neb jsem u něj zřídila krytou občerstvovací stanici pro dělníky pracující na fasádě domu. Při svých krátkodobých návštěvách zde mají k dispozici samoobslužný stolek s varnou konvicí, kávou, čajem a příslušenstvím.
V letních měsících zde navazuje další cívka prodlužovací šňůry, která zajišťuje elektrickou energii v přístavku využívaném jako dílna - uvádí zde do chodu pily, vrtačky, brusky i hoblovku a především osvětlení.Celková délka spojených "drátů" ale nedosahuje konce zahrady.
Manžel s organizátory dohodl, že nám ještě jednu cívku zapůjčí, což skutečně v předstihu proběhlo, (jakkoli syn, který prodlužovačku přebíral, neměl o jejím použití tušení).
V předvečer pochodu jsem po návratu z veteriny - vyzbrojena několika igelity a čelovkou - vyrazila do zahrady. Umístění napojení vyšlo přesně do míst, kde je čerstvě zahrnutá nádrž na dešťovou vodu; vzhledem k četným srážkám s velmi měkkým povrchem. Osvětlení bylo nevalné, což vyřešil mobil jako svítilnu zastrčený za pás riflí.
S ohledem na předpověď počasí a bláto jsem na zem umístila pevný igelit a cívky povlékla každou do dvou igelitových tašek, stejně jako konec kabelu umístěný v horní části zahrady. S výsledkem jsem byla spokojena, pominu-li fakt, že mi "břichovka" mi asi pětkrát upadla do hlíny.
Špinavá a mokrá jsem si doma uvědomila, že jsem koncovou zásuvku nevyzkoušela. Při ranní vycházce se čtyřnožcem jsem toto pochybení napravila pomocí nabíječky a mobilu (stále nesoucího stopy bahna).
Akci jsem sledovala na sociální síti. Syn, který se díky pomoci babičky zúčastnil, mnoho informací k průběhu nesdělil, ale vypadal spokojeně. Investice do lampinu (30 Kč) a tyčky se světlýkem (100 Kč + 2 tužkové baterie) se tedy jistě vyplatila.
Pozdě večer jsem si opět v zahradě umazala oděv i ruce (a přemístila k domovu dvě kila hlíny nalepené na botách) při deinstalaci elektrifikační soustavy. Zpětně vzato, byl to velmi malý a poněkud blátivý krůček k zapojení do života obce, ale nějak se začít musí.
