Některá očekávání zůstávají nenaplněna, naproti tomu se čas od času vyplní i věci zcela nepředvídané.
Když v sobotu v sedm ráno přišli dělníci dělat fasádu, hloupě jsem se domnívala, že náš domeček zežloutne na všech dosud šedých plochách. Leč pánové zručně přetáhli část domu směřující do ulice a zmizeli. Údajně nelze natáhnout "hranu z obou stran". Tímto zdůvodněním se vysvětlují nedodělky okolo zapuštěných oken, nicméně proč barva nepokryla průjezd či zápraží zůstává záhadou.
Drahý choť vyvezl nadměrný odpad do v obci přistavených kontejnerů. Věnoval se též kamerovému systému a dokonce nabízel, že ugriluje maso - což jsem vzhledem k všeobecné přesycenosti bílkovinou s vůní uhlí striktně zamítla. Mírně nešťastný se stáhl na půdu, kde protahoval kabeláž.
S ambicí tento víkend lehce odpočívat jsem se věnovala poklidnému úklidu, pečení a vaření. Odpoledne jsem potěšila čtyřnožce dlouhou vycházkou, na kterou jsem mi domluvila (zpočátku lehce nevrlou) psí společnost.
Syn prodlévající opět na rybách dopoledne nečekaně volal, zda ho mohu odvézt již v sobotu. Pro odpolední vyzvednutí na přehadě měl překvapení: vánočního kapříka. Ještě větší údiv způsobilo, že se nabídl, že procvičí svoji praxi v kuchání a bezprostředně po příjezdu se do zpracování úlovku pustil. Asistovala jsem mírně. Při ukládání masa do mrazáku jsem pocítila radost, že tuto štafetu mohu směle předat.
V neděli dopoledne hustě lilo. Když jsem po venčící vycházce oblékla pracovní bundu a jala se dotáhnout do konce zateplení a výdřevu kočičí boudy, začalo nesměle vykukovat slunce. Pod vlivem prvních paprsků jsem uvěřila, že šelmičky obnovený příbytek využijí a uvolní psovi jeho vlastní naddimenzovanou boudu.
Po obědě jsem zaúkolovala chlapce sběrem ořechů. Původně jsem neměla v plánu se osobně angažovat, ale nádherné podzimní počasí - a množství ořechů ve větvích - mě přiměly změnit názor. Zapojila jsem se zprvu ze země údery do dosažitelných větví, později ze střechy přístřešku a v závěru i v koruně stromu, kterou jsem usilovně třásla.
Při našem zásahu se naplnilo několik přepravek. Prcek brblal a snažil se předstírat cokoli, jen aby nemusel pracovat. Při společném pobytu pod ořešákem ale probral s bratrem praktické technické záležitosti (jako užití druhého monitoru a využití virtuální reality). Tiše jsem naslouchala sourozenecké debatě prosté jinak obvyklé snahy dospívajícího poučovat či kritizovat.
Naopak já se starším synkem přes den probírala výběr vánočních darů tatínkovi a k večeru nečekaně i témata ekonomická, ekologická i politická. Poměrně introvertního potomka pravděpodobně tři dny izolace na člunu (nebo osamělé bagrování hlíny v zahradě) motivovaly k socializaci.
Fasády jsme se nedočkali ani v dalším týdnu, zato se podařilo téměř úplně zahrnout nádrž na dešťovou vodu a celkově zazimovat zahradu. A trávili jsme čas společně. I to je důvod k mírnému optimismu.
