V poslední době pozoruji zvláštní vnitřní napojení na rodinné příslušníky zahrnující zvýšenou míru předvídavosti a tolerance. Nečekaně se toto souznění zdaleka nevztahuje jen na osoby.
Jako většina matek jsem zaznamenala propojení na dítě a jeho potřeby. Ačkoli u prvních dvou potomků jsem musela tuto schopnost dosti trénovat a zcela mi unikalo, jak je možné poznat, že dítě má hlad nebo je ospalé. Pokusy o aplikaci intuitivní bezplenkové metody také nepřinesly kýžený úspěch. Třetí dítě znamenalo velký posun, což lze prostě vysvětlit i mým pozdním věkem otvírajícím schopnosti příslušející jinak prarodičům.
Po dlouholtém soužití s manželem překvapivě vzájemně chápeme své slabosti i nálady - často mnohem lépe partnerovy než vlastní. Naštěstí v našem případě přímo úměrně věku narůstá i míra tolerance (či letargie). Leč předčasné závěry o konečném tvaru příslušné vývojové křivky raději nečiním. Bohudík dosud nejsme ve stádiu, kdy bychom si odpovídali na nevyřčené otázky (neb ctím zásadu neptat se na věci, které nechci vědět). Pravidelně ale pouhým pohledem na mobil docílím, že drahý choť zavolá, případně si současně píšeme zprávy na stejné téma. Podobné přenosy fungují i s několika dalšími osobami.
Pokud manžel není doma, dokážu jeho příjezd identifikovat, aniž slyším zvuk automobilu. Vnímám jeho přítomnost dříve, než rozrazí dveře; bohužel pro tuto schopnost nemám žádné praktické využití - pominu-li možnost seřadit rodinné příslušníky za dveře jako uvítací výbor. Děti monitorují otcův příjezd přímo z oken svých pokojů, což jim umožňuje účinně reagovat s dostatečným předstihem - tuto výhodu využívají k vypínání počítačů, překotnému plnění povinností a deportaci koček.
Myšlenková komunikace s pubertálními potomky mi jde hůře; střeží si své soukromí. Vzácných okamžiků s průhledy do jejich světů si proto vážím. Opustí-li své území, vrhají se do konverzace zřídka. Což je od nich prozíravé, neb nechtějí riskovat přidělení úkolů. Kouzelné jsou okamžiky, kdy něco potřebují a zkouší, který z rodičů je slabším článkem. Za občasně projevenou důvěru jsem jim vděčná.
S nejmladším členem domácnosti komunikujeme dosud oboustranně velmi dobře. Neomylně vycítí, že jsem vstala, a to i ve vemi časných hodinách. V kuchyni mě vítá rozespalá postavička, která se (konečně!) naučila spávat ve svém pokoji. Při vědomí dočasnosti společných rán se mi většinou daří pociťovanou nelibost z absence soukromí potlačit. Synkovy vazby na mě jsou tak intenzivní, že směřujíc za mnou dokáže bez povšimnutí minout otce. Což může být mírně vysilující.
Perfektně navazuji též kontakt se zvířaty; pouhé pomyšlení na naše šelmičky vyvolá vlnu mňoukání (a demonstraci hladu). Kočky velmi přesně ví, kdy se probouzím, aniž se na loži pohnu. Nevýhodné především o víkendu, kdy bych opouštět pelíšek nemusela. Obecně jsou velmi zdatné čtenářky myšlenek, před manželem obvykle prachají. Morčata umí sdělit i prostý fakt, že jim došla voda - seno dochází tak pravidelně, že jej doplňuji automaticky.
Kontakt dokážu navázat i s předměty, konkrétně s pračkou, jejíž pískání ohlašující konec pracího programu mě málokdy překvapí; naopak často zastihnu prací program minutu až dvě před skončením připravena s prádelním košem. Podobně často chvíli před zvukem demonstrujícím dopečení pokrmu v troubě přeušuji jinou činnost a vyrážím hledat chňapky. (Souvislost s hladem nevypozorována). Snad jen s ledničkou žádný souzvuk necítím, byť její projev umí být též hlasitý.
Zaskočilo mě několikačetné navázání na kurýrní služby, jejichž příjezd předvídám i v případě, že vezou zásilku domů v době mého pobytu v zaměstnání. Dosud jsem ale neměla odvahu volat dětem předem, aby balíček převzaly. Od doby, kdy nám (příšerně, ale přece) zvoní zvonek, již to ani není nutné.
Jakkoli cílenou aktivitu ve směru duchovního rozvoje, poznávání toltécké moudrosti a podobných oblastech vyvíjí především můj drahý choť, zaznamenávám v této oblasti osobní nečekaný (a rovněž zcela nezasloužený) posun. Musím si dávat větší pozor na svá přání, jelikož hrozí, že by se mi mohla splnit. Připouštím ale i možnost, že mi z událostí posledních let prostě - definitivně - hráblo.
