Pohybová aktivita se jeví jako účinný prostředek v boji proti lockdownové trudomyslnosti. Ne každý pohyb se ale osvědčí.
Po úspěchu jógové výzvy jsem neuváženě podlehla reklamě na sociálních sítích a přijala sedmidenní výzvu zaměřenou na zpevnění středu těla zasloužilých matek. Nešlo ani tak o marné napravování následků dávných těhotenství, ale o alternativu pro klientky masáží řešící aktuní problémy. Vlastní rozestup břišních svalů - důvěrně označovaný za velbloudí hrb - se naštěstí vyřešil samovolně (pomocí cviků zcela nevhodných).
Oděna v legínách a tričku jsem spustila video. V úvodu první lekce se objevil osvalený mladík a natěšeně hovořil o báječných účincích cvičení, povislém břichu, diastáze a inkontinenci. Hovořil dlouho; ve třetí minutě jsem již dokzala pouze sledovat, jak při řeči neustále máchá rukama nahoru a dolů.
Po vyčerpávajícím úvodu začala vlastní cvičební část, ve které byly záhy kandidátky na pevné tělo odkázány na popis cviků níže pod videem; nedisciplinovaně jsem pokračovala rovnou bez čtení. Celou první lekci se velmi koordinovaně dýchalo, druhý den přibyl jeden cvik, později další dva. I pomalé jógové lekce vypadaly v tomto kontextu jako intenzivní trénink olympinika.
První polovinu týdne jsem se docela bavila pohledem na komentujícího odborníka a figurantku (bez viditelných známek popisovaných potíží), která všechny čtyři cviky trpělivě v pravidelných sekvencích opakovala. Vybavoval se mi podobný zážitek z porodního sálu, kdy mi po příchodu mladičkého pana doktora prolétla hlavou myšlenka, čím asi může takový "rybízek" přispět zasloužilé matce.
Ke konci sedmidenní výzby jsem se už "cvičila" jen z povinnosti (a oděna klidně i v džínách), ač u hojně komentovaných sérií proti nechtěnému úniku moči reálně hrozilo, že se smíchy počůrám. Sedmý den jsem zrychleně shlédla video a rezignovaně konstatovala, že tento typ cvičení je evidentně určen jiným.
Pochopitelně brblající maminka předvádějící komické dřepy na židli představovala terč posměchu manžela i puberťáků. Prcek se neposímval, zato s oblibou (a intenzitou sobě vlastní) chrlil požadavky právě během dvaceti minut lekce. Zpočátku trpělivé odpovědi ("Nachystám ti večeři později") se ke konci měnily na podrážděné výkřiky odesílající potomka za tatínkem a do lesních porostů.
Příležitostně se zapojila i dcera, využívající situace, kdy zarputilá matka nemůže utéct. Intenzivně bombardovala odkazy na opuštěná štěňátka, především ze zahraničního útulku východních sousedů, (nejčastěji vzrůstu menšího koně). Opakovně kontrolovala, zda jsem si křížence prohlédla a zda mohu útulek kontaktovat. Marně jsem se snažila vysvětlit, že výlet na střední Slovensko s covidovým testem a nejistým výsledkem nepovažuji za prioritu měsíce.
Manžel projevil nebývalé pochopení a obstaral mi další lekce jógy. Ve mně vzrostlo odhodlání vrátit se s nadcházejícím jarem zpět k lesnímu běhu (bohužel dočasně pouze v hvozdech přilehlých naší domovské obci). Největší úspěch zaznamenala překvapivě dcera, neb její matka - vysílena trvalým nátlakem - bez zaváhání odkývla nečekanou, byť zatím nezávaznou, nabídku štěněte.
