Hledá se náhradník. Prázdné místo na dvoře, v boudě a především obrovské prázdno kdesi uvnitř by měl v nejbližší době někdo zaplnit.
Poměrně snadno jsme se s dcerou shodly, že potřebujeme náhradního pejska. Projela jsem inzerci a dohodla osobní návštěvu u štěňat s předpokládaným odběrem na počátku prázdnin. Manžel protestoval; chtěl akci odložit na neurčito, na podzim a podobně. Měl ale tolik taktu, aby se se mnou nepřel příliš usilovně. Nakonec ubrečené ženě koupil krátkodobou dálniční známku a přispěl na PHM. Ale také kategoricky prohlásil, že se pes se ho nebude týkat.
Nahlásila jsem dovolenou a omluvila dceru ze školy - načež jsem půl dne strávila v práci. Za cenu následného halekání do služebního telefonu bylo výsledkem mé dopolední pracovní snahy schválení dvou obchodů během dne dovolené; zatím nejlepší osobní pracovní výkon.
Kromě suplování chybějícího handsfree zastupovala dcera cestou i roli navigátorky. Blahořečila jsem chytré aplikaci - s autoatlasem by byla cesta do neznámých severních končin významně složitější. Takto byla jen dlouhá a parná, nicméně bez dopravních komplikací, průtrží mračen a nechtěných exkurzí po Severomaravském kraji.
V cíli nás přivítali nejprve tři dospělí psí jedinci, potom paní domácí a nakonec obrovská smečka malých "kandidátů". Pocítila jsem jistou bezradnost. Paní majitelka zredukovala počet odstraněním již zadaných stěňat, přesto jsme pro správný výběr z šestitýdenních čtyřnožců neměly žádné rozumné vodítko. Jedna malá kulička mi okusovala kabelku, další se přivalila něžně mi pocucávat prst. Kupodivu právě s tímto psím chlapečkem přišla nakonec dcera, že je to ten pravý. Pevně v to doufám. Poznávací znamení - flek od bahna na čele.
Poněkud upatlané od hlazení jsme podepisovaly předkupní smlouvu (s číslem čipu). Pokud mi chovatelka do telefonu říkala cokoli o drobné záloze, nevnímala jsem ji - vzhledem k okolnosem to bylo poměrně pravděpodobné. Potupně jsem přiznala, že u sebe nemám žádné peníze a nabídla návštěvu bankomatu nebo převod na účet. Shodly jsme se na snadnějším řešení.
S dcerou jsme se vracely s pocitem, že to půjde - a se smlouvou v kabelce s utrženým uchem. Dcera má úkol najít důstojné jméno, (maminka vydělat); a společně musíme vyčkat, až u našeho chlapečka proběhnou všechny nezbytné veterinární procesy.
V Brně jsme během 20 minut koupily kraťasy pro syna a nový obojek pro psa. Dceru jsem předala manželovi a sama pokračovala na druhou - masérskou - směnu (zahájit doplnění zdrojů na budoucí výdaje). Doma jsem v pozdních večerních hodinách převedla zálohu.
Smutno mi je stále, ale nyní mám alespoň naději.
