Vybočení ze zajetých kolejí může přinést nový úhel pohledu na zažité stereotypy. Jen je třeba se dobře dívat a chopit se příležitosti.
Návrat z rodinné jachtařské výpravy byl přejezdem mezi zcela rozdílnými světy. Vzdáleně mi připomínal dávné návraty z Jadranu, odkud jsem po týdnech plachtění odjížděla jako jiný člověk - šťastnější a překvapivě sebevědomější. Po pouhých dvou dnech na palubě byl nutný návrat k normálu mnohem rychlejší.
Cestou se mě manžel oděný v nepromokavých kalhotách a lyžařských ponožkách konverzačně optal, zda je mi také vedro. Oproti deštivému Lipnu nabízela jižní Morava výrazně teplejší slunečné počasí. (Natolik, že se později z pondělní masáže omluvila klientka kvůli spáleným zádům, což silně kontrastovala s omrzlinami hrozícími na nejvěší čské přehradě.) V půli cesty jsem sundala budu a solidárně s řidičem trpěla v šusťákách. Děti - některé s lehce opocenými čely - cestu prospaly.
Nerozumně jsem měla na nedělní večer domluvenou reciproční kosmeticko-masážní návštěvu, zatímco manžel překvapivě zrušil svoji účast na hokeji. Čas příjezdu domů mi poskytl prostor na vyházení zavazadel z auta, přivítíní se čtyřnožcem, umístění potravin do lednice a výměnu kalhot. Vyzbrojena olejem jsem na hraně povolené rychlosti odjela masírovat.
Po návratu se manžel tvářil ponuře - celou dobu údajně uklízel. Připomínat, kdo obvykle v neděli večer mizí - ponechávajíc mě zmiňované aktivitě - se zdálo nadbytečné. Při příjezdu navíc provázel neblahý pocit, že se dům nachází v lepším stavu, než když jsme ho s brzkých ranních sobotních hodinách opouštěli. Lehce jsem přispěla k likvidaci následků víkendu praním a kontrolu prckovy školní přípravy na pondělí ponechala na ráno.
V kanceláři opálení kolegové líčili zážitky z letního víkendu; moje pokožka zůstala dosti bledá. Pondělní odpoledne jsem strávila masírováním, úterní účtováním. Manžel oba dny pouze ponuře mlčel, nereagoval ani na dotazy ohledně příčiny své zamlklosti. Tento typicky ženský model chování vyzníval v manželově podávní mírně komicky.
Pozdě večer jsem vyřkla cosi nepublikovatelného, naplánovala středeční "volný program" a zaklapla šanon. (Mimochodem volno se nekonalo, okolnosti mě donutily dokonat účetní dílo.) Od té doby přemýšlím, zda můj "normál" není lehce za hranicí a nebylo by lepší zvolnit... a začít více odpočívat, případně dělat častěji věci, které mi dávají.
