Společná dovolená může být výborným prostředkem k utužení rodinných vztahů - stejně jako k jejich rozvratu.
Letošní termín jarních prázdnin kombinovaný s již tradičním nedostatkem sněhu byl dobrým důvodem k absolvování lyžařské dovolené u jižních sousedů na vrcholcích Alp. Počet rodinných příslušníků navýšený o jedno zapůjčené dítě byl trochu limitující pro výběr ubytování, které bylo navíc podmíněno dovětkem "domácí zvířata vítána".
Manžel jako obvykle projevil svůj manažerský talent a adekvátní apartmán nalezl nejen pro nás, ale i pro menší rodinku přátel. Oblasti Schladming se nedalo nic vytknout, navíc když z ubytování bylo možné do půl hodiny dosáhnout hned několik dalších středisek. Termín na konci ledna byl oproti měsíci následujícímu cenově příznivý; drobným nedostatkem byly maximálně 3 noci, které bylo možné rezervovat.
Ke cti drahého chotě mohu přičíst, že o víkendu před nedělním odjezdem dokázal přiložit několik kusů izolace v chodbě a na sobotní večerní akci s kamarády odmítnout každou druhou rundu panáků. Stejně tak lze vyzdvihnout jeho schopnost dokonalého využití prostoru při skládání obsáhlé výbavy pro zimní sporty do zavazadlového prostoru. (Odvahu požádat o přibalení výbavy na běžky jsem přesto nenašla.)
Čtyřdenní lyžování pro mne znamenalo především místy poněkud vyčerpávající společnost nejmladšího potomka. Synek projevuje schopnost sjet bez pádů většinu červených sjezdovek, nad každým prudším či zmrzlým úsekem však vztekle vykřikuje, že "toto nejede". Naše maximální vzájemná akceptovatelná vzdálenost na svahu byla 10 metrů, při jejím překročení se ozývalo zoufalé "Mamí, počkej!". Tato dvě slova byla statisticky nejčetnější během celého pobytu.
Se dvěma většími vlastními dětmi a půjčenou slečnou jsem se na lanovkách dělila o jelení lůj, kapesníky a sladkosti. Protesty nad tratí, vzdáleností ani rychlostí nezaznívaly. Starší synek přesto projevil pár výhrad k organizaci společného lyžování, což jsme zdárně vyřešili přidělením vysílaček a ponecháním volnosti všem osobám nad 15 let.
Má chvíle volnosti nastala třetího (kritického) dne, kdy mi choť zakoupil celodenní skipas, zatímco všichni ostatní se spokojili s tříhodinovým. Během mrazivého dopoledne jsem pochybovala, zda jej budu schopná využít, počasí mi však bylo nakloněno a přineslo mérné odpolední oteplení. Navzdory únavě a bolesti jsem vyměnila lyže za snowboard a strávila odpoledne usilovným soustředěním na vnitřní a vnější oblouk (spojeným s výrobou modřiny na pravém koleni). Končila jsem spokojena, ačkoli dcera během dne s obdobným vybavením předváděla mnohem lepší výkony.
Čtyřnožec, který měl po dobu našeho sportovního výkonu hlídat ubytování, projevil nečekanou schopnot otevřít zamčené dveře, (které se navíc otvíraly dovnitř). Na tuto skutečnost byl drahý choť upozorněn majitelkou apartmánu prostřednictvím krátké zprávy zaznamené krátce před opuštěním svahu. Naštěstí hlídač neprojevil snahu nás stopovat a odhodlaně hlídal vstup z vnější strany.
Během krátkých večerních setkání s přáteli (určených též ke společnému pobavení nejmladších účastníků) jsme mlhavě naplánovali zimní dovolenou pro příští rok. Obecně jsme probrali též destinace, kam bychom se chtěli v životě ještě podívat - aby mi za pár hodin drahý protějšek oznámil, že výhodně koupil letenky.
Těžko odhadnout, kolik společných dovolených nás v tomto počtu ještě čeká. Závěrečný účet je rok od roku vyšší -navzdory všem úsporným opatřením; (stejně jako bolest namožených svalů). Přesto jsem za pár dní shodných zájmů opravdu vděčná.
