kOmický blog CCCLXXXVIII.

Podobnost matky a dcery není v našem případě na první pohled patrná, přesto toho po mamince nepodědila málo.

V neděli odpoledne se naše holčička navrátila od koní. K večeru se za mnou zastavila v kuchyni a mezi nadšeným líčením úspěchů při pátční laser game a povahových vlastností koní mi mimochodem ukázala prst pravé ruky s dotazem, co si o tom myslím.

Zmíněná periferní oblast vykazovala silný otok a nafialovělou barvu; přesto se adolescentka dva dny přesvědčovala, že prst je pouze naražený. Obratem vyvrátila, že by spadla z koně, přestože k úrazu přišla při kontaktu s kopytníkem (a dřevěnou stěnou).

Mateřská intuice rentgenovým zrakem viděla frakturu, o které svědčila omezená hybnost ruky. Pro nedostatek zkušeností jsem se z webových stránek dětské nemocnice ujistila, že s neakutními případy není třeba zahlcovat pohotovost.

Vážnost zranění potvrdila dceřina prosba, abych se připojila k večernímu venčení psů. Evidentně končetina nebyla natolik funkční, aby mohla bezpečně ovládat kteréhokoli z opatrovaných čtyřnožců.

Tatínek pod tlakem pracovních povinností usoudil, že je dcera schopna absolvovat ošetření sama, z jejího zaraženého pohledu byl ovšem zřejmý nesouhlas. Vyhodnotila jsem pondělní program a informovala kolegy, že se v úvodu pracovního týdne dostavím se zpožděním. Rovněž jsem dceři omluvila první hodiny výuky ve školním docházkovém systému.

Ráno jsme se pro pravidelnou nemožnost parkování v okolí nemocnice zbaběle vydaly vstříc ošetření městskou hromadnou dopravou. V centrální evidenci jsem sice zvolila nesprávné tlačítko, přesto jsme nakonec byly nasměrovány k příslušné chirurgické ambulanci.

Čekárna byla poměrně zaplněná a složení pacientů multikulturní. Po chvíli se zcela překvapivě dostavil kamarád doprovázen náctiletou pacientkou se zraněným kotníkem. Doba do setkání s odborným lékařem uběhla při družné debatě rychle a z ambulance jsme - naopak naprosto nepřekvapivě - odcházely s žádankou na rentgen.

Po návratu a opětovném kontaktu s mladým chirurgem jsme obdržely lékařskou zprávu a byly sestrou nasměrovány k sádrovně. Snímek potvrdil zlomeninu středního článku prstu, pročež dcera opouštěla nemocnici vylepšena slušivou sádrovou dlahou - s příslibem jejího doplnění do konce týdne.

Cestou zpět jsme vážně debatovaly nad možností jezdit v rámci rekonvalescence na lyžích či na koni. Mohu si s dávkou hrdosti i zděšení přiznat, že mimo jisté dávky ztřeštěnosti dcera podědila i značně posunutý práh bolesti.