kOmický blog CCCLXXXIV.

Neklidné předsváteční dny byly odměněny překvapivě pohodovými svátky - což s povděkem zaznamenalo i potomstvo.

Zůstatek dovolené a nepřítomnost kolegů nedávaly mnoho možností uvolnit se mezi svátky ze zaměstnání. Po vytrvalém nátlaku kolegy jsem si v docházce vyznačila dovolenou alespoň na pátek 23. prosince, což se ukázalo jako velmi prozíravé.

V předvánočním týdnu jsme po práci stihli i dvě společenské akce s kamarády, pročež se závěrečné vánoční přípravy koncentrovaly na poslední den. Strávila jsem ho v kuchyni, s výjimkou venčení dvojice čtyřnožců. Oběd byl toho dne jenom lehký. Večer však byly ořechové rohlíčky pokryty krémem (a zástěra fleky), vánočka i polévka voněly kuchyní a kapřík čekal připravený v ledničče.

Velké děti uklízely v koupelně a zádveří - činnost pojaly intenzivně a prostor velmi prokoukl; později jsem se některých kosmetických a čistících prostředků již nedopátrala. (Případné ztráty mezi obuví dosud nebyly vyhodnoceny.) Chtěly vyhodit i starý fén - podezřele přesvědčení, že pod stromkem nalezneme nový.

Odpoledne potomci zdobili stromeček, který jim tatínek ochotně pomohl instalovat. Ostatní aktivity již směřoval otec rodiny především mimo domov při čilé družbě se sousedy - ač vážně hrozilo, že mu na Štědrý den nebude dobře. S pletením vánočky ani cezením vývaru zkušená žena stejně pomoc neočekává a dobré vztahy je třeba udržovat.

Pozdní večer jsem nenápadně trávila v šatně ve společnosti balicího papíru s nepochopitelným dekorem Santy Clause - odhodlaná přesvědčit později chotě, že není nutné kupovat za každou cenu papír ve výprodeji.

Intenzivní příprava byla zúročena následující den, kdy jsem mimo přípravy slavnostní tabule a obalování řízků neměla povinnosti. Sebe jsem obalila černými šaty a bez výčitek jsem s drahým chotěm absolvovala i tradiční polední setkání s přáteli v centru velkoměsta. Třemi návštěvami vnitřní metropole během jediného týdne jsem značně navýšila letošní průměr setkání s civilizací.

Večer proběhl poklidně ve společnosti manželových rodičů (s tradičně potřísněným čerstvě vyžehleným ubrusem). Nadělování zdramatizovaly jen dvě zapomenuté tašky menších darů, které byly při transportu přehlédnuty a které jsem nenápadně doplňovala pod stromek ve chvíli, kdy již všichni rozbalovali balíčky.

Na první svátek se u nás odpoledne zastavila sestra s dětmi a maminkou (se sváteční sádrou na ruce). Čtyřnožec, kterého pro její dočasnou indispozici hlídáme, ji sledoval mírně vyčítavě.

Druhý svátek jsem již trávila odpočinkem od vaření i společenských aktivit - což je v kontrastu s běžným vytížením obvykle podivně kontraproduktivní. S nepochopitelným rozčarováním jsem bojovala výrobou endorfinů na elipticalu, ze kterého jsem si troufla po delší pauze s oteklým kotníkem odstranit pavučiny.

Psychologicky zajímavý efekt mělo i Lego Technics, které společně obdrželi naši synáčci. Zpočátku se - v souladu s úmyslem rodičů - pokoušeli na stavbě kooperovat, nicméně přinášelo to více komplikací než pozitiv. V závěru mladší z nich skládal jinou stavebnici Lego na zemi, zatímco dva metry od něj na stole konstruoval jeho bratr převodovku a diferenciál terenního vozu. Záměr byl v zásadě naplněn, byť poněkud odlišně od původní myšlenky.

Letošní páté Vánoce v (k)omickém domečku byly - v mezích možností - opravdu šťastné a veselé.