kOmický blog CCCLXXVIII.

Týdenní horoskop hlásal, že se nebude jednat o právě vydařený týden - především na poli profesním. Racionální zralá žena však podobným predikcím nehodlala věřit.

V začátku týdne mě pošta zaskočila sdělením, že očekávaný balík určený k doručení na adresu kanceláře uložila na depu. Hlasitě jsem vyjádřila nesouhlas a tiše naklikala opakované doručení. Druhý pokus už vyšel.

Ve středu mi v práci sofistikovaný kontrolní systém oznámil, že mám v jedné smlouvě chybně uvedený VIN vozidla. Jakkoli čísla a písmenka nepříliš kvalitnímu scanu odpovídala, fotografie z předání dokazovala náš omyl. Klient informaci přijal klidně a dohodli jsme spolu nápravu.

Příští den mě nepotěšila informace, že balík obsahující světelný řetěz s plánovaným dourčením do boxu v naší obci byl přesměrován na jiné blízké výdejní místo. Osobně bych toto zájmeno nepoužila. Oblíbený způsob odběru při ranním venčení psa bych oželela; do zahradnictví v Rosicích však bylo třeba využít dopravní prostředek a vyrazit směrem, který běžně nevyužívám (v čase obtížně obhajitelném).

Čtvrteční návštěvu čajovny mírně poznamenala nutnost vyzvednout večer nejmladšího potomka u babičky, pročež jsem se synkem absolvovala několik telefonátů a setkání ukončovala poněkud chvatně. Až o pár dnů později vyšlo na jevo, že choť, který se téhož dne účastnil firemní besídky, dohodnul hlídání se svojí matkou poněkud neurčitě.

Poslední pracovní den opět zpestřil mail ze systému - tentokrát o chybně uvedeném datu ve smlouvě. I takové věci se stávají... V závěru pracovní doby jsem toužila zalézt pod stůl a předstírat nepřítomnost, ačkoli hromádky dokumetů ke zpracování tento únik prakticky znemožňovaly.

Abychom si užili i o víkendu, obohacoval návštěvu vánočních trhů nejmladší potomek neustálými požadavky na pití či jídlo a později - po návštěvě hospůdky - pro změnu manžel vtipnými poznámkami odpovídajícími počtu vypitých půllitrů. Den poté byl choť následkem bolesti hlavy poněkud nevrlý.

Věšení světelného řetězu na jabloň před domem jsme se synkem nedopatřením realizovali v čase, kdy místní děti v doprovodu rodičů míjeli náš dům cestou do sokolovny na Mikulášskou nadílku, (které se náš hoch rezolutně odmítl účastnit). Z větvoví jsem pěkně ustrojené kolemjdoucí uctivě zdravila, sama navlečena v roztrhané pracovní bundě.

Zážitek z koruny malvice mnohonásobně překonal večerní autovýlet. Cestou pro dceru vozidlo zahlásilo poněkud kritický nedostatek paliva. Jako zdatná řidička jsem do aplikace zadala pro zpáteční cestu benzínku a držela se pokynů. Před čerpací stanicí se nacházel semafor řídící kyvadlový provoz.

Přestože jsem ve zúžení jednu benzínku minula, držela jsem se vytyčeného cíle ležícího překvapivě na protější straně vozovky. Bohužel kužely na silnici tam znemožňovaly odbočit. Po potupném kolečku průmyslovou zónou jsem proto stála na stejném semaforu na pekelně dlouhé červené.

Tankovali jsme již na správné straně silnice, přičemž jsem dceři a sykovi poskytla instruktáž pro tuto zásadní operaci. Jen cenový limit se jim dodržet nepovedlo.

Při výjedzu jsem instinktivně odbočila v původním směru, aby mi po pár metrech navigace doporučila se otočit. Čekání na zelenou jsme absolvovali ještě jednou z opačné strany. Mimochodem, na cestě domů leží jedna mnohem příhodnější čerpací stanice, budu si ji pro příště pamatovat.

Byla jsem upřímně ráda, že je tento úspěšný týden u konce... A mírně nalomená, zda hvězdopravcům příště nenaslouchat.